EU, respektive Evropský parlament, totiž před krátkou dobou rozhodl o tom, že zboží vyrobené na okupovaném arabském území nebude již nadále označováno Made in Izrael, ale značkou, která bude kupujícího v zemích EU informovat o jeho bližším původu.

Samozřejmě, že se jedná o prostředek nátlaku ze strany EU na Izrael, aby konečně řešil otázku okupovaných arabských území a aby umožnil existenci suverénního Palestinského státu.

Izraelci za téměř padesát osm let, které uplynuly od tzv. sedmidenní války v roce 1967, podstatným způsobem změnili demografickou strukturu okupovaných arabských území na západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě. Byly to vlastně moderně pojaté etnické čistky.

Zdá se, že stát Izrael stále oddaluje vytvoření reálné palestinské samosprávy nad nyní okupovanými územími až do okamžiku, kdy již nebude co řešit, tedy kdy většina obyvatel nejen východního Jeruzaléma, ale také na západním břehu Jordánu bude převážně izraelská.

Dřívější šéfka evropské diplomacie, Ashtonová a nynější šéfka Mogheriniová se snažily a snaží přimět Izrael k realistickému postupu. Izraelská vláda toto rozumné stanovisko EU považuje za pro sebe nevýhodné a přerušuje zprostředkovací misi EU s Palestinci a Izraelci.

Činí tak přesto, že na palestinských územích dochází k něčemu, co bychom mohli nazvat třetí vlna palestinské intifády. Palestinci fyzicky napadají izraelské civilní i vojenské osoby a zdá se, že tuto vlnu fyzických útoků, často vražedných, nebude možné v dohledné době zastavit. Je zřejmé, že se jedná o jakési spojité nádoby mezi těmito fyzickými, často vražednými útoky ze strany Palestinců a zmrazením mírového procesu a faktickým zmrazením procesu přibližování palestinské suverenity ze strany Izraele.

Je jen otázka, jak dlouho se dá na bodácích sedět. Už Napoleon Bonaparte říkal, že dlouho to nejde.