Mám hlubokou empatii k lidem, kteří se bojí koronaviru, a jsem dalek toho komukoliv se vysmívat, byť mám vážné pochybnosti, jak to ve skutečnosti je.

Mám rodiče, sedmdesátníky, kteří jsou zhruba od února naprosto vystrašení. Když jsme objížděli hřbitovy před Dušičkami, viděli jsme drtivou většinu starší generace naprosto vystrašenou a duchovní čas byl zcela znehodnocen.

Ale to bylo až vyvrcholení obrovského stresu, kterému jsou vystaveni již zhruba tři čtvrtě roku. Žijí ve svém, takže jsou na tom lépe, nežli jejich vrstevníci v ústavech sociálních služeb. Ale dobré to není.