Zimní čas měl své opodstatnění v době, kdy většina populace pracovala v zemědělství a tedy vstávala v brzkých ranních hodinách a své aktivity měla rozložené v průběhu dne v závislosti na slunečním světle. V současnosti je společnost produktivní zpravidla od 8 – 9 hod ráno, kdy začíná školní výuka, úřední hodiny bank a veřejných institucí, a od toho se odvíjející pracovní doba.  Rozložení aktivit v průběhu dne je tak posunuto do pozdějších hodin a nekoresponduje s astronomickým časem. Většina společnosti je dnes nastavená na pozdější vstávání a pozdější uléhání k spánku, ne naopak, přičemž tomuto více odpovídá letní čas. 

Denní biologický rytmus člověka ovlivňuje sluneční záření. Pro lidský organismus je tedy zdravější, pokud jeho denní rytmus odpovídá v maximální možné míře době slunečního záření. Východ slunce v létě před 4 hodinou je prospěšný pro zanedbatelnou část populace, většina naopak v této době ještě spí a denní světlo jim tak snižuje kvalitu spánku. Naopak západ slunce v zimě před 16 hodinou negativně ovlivňuje odpolední aktivitu člověka a fakticky znemožňuje po dobu několika měsíců jakékoliv venkovní činnosti. 

Zimní čas tak má neblahý vliv na psychiku člověka, kdy v případě jeho celoročního zavedení by se prodloužila doba, po kterou by byla většina pracujících i školáků nucena fungovat v režimu „za tmy do práce, za tmy z práce (školy)“ a tedy bez možnosti přijít do styku s denním světlem jinak, než přes okna.