Petr Bílek: Co si dlužíme

12.12.2015 9:01 | Zprávy

Všechny lidi spojuje jedno veliké pouto. Jeden jako druhý můžeme být poníženi. Vědomí této možnosti je nejhlubším zdrojem lásky k člověku. Milujeme bližního z lásky k sobě, protože v něm spatřujeme vratkost a provizornost vlastního života.

Petr Bílek: Co si dlužíme
Foto: Peter Števkov
Popisek: Imigranti ve stanici Keléti

Dojmeme se nad nevyléčitelně nemocným i nad rozkošně se smějícím dítětem. Nad prvním nás atakuje dočasnost štěstí, jež se bez jakékoli ovlivnitelné příčiny může zvrtnout také v našem případě, před druhým závidíme bezstarostnost a zapomínáme mezi dvěma mrknutími oka na úzkost, která nás neopouští od té chvíle, kdy jsme začali přemýšlet.

Záměrně zneuctít a ponížit člověka patří k nejzávažnějším proviněním. Sextus Tarquinius, syn posledního římského krále etruského původu, znásilnil Lucrétii, manželku římského šlechtice, a ta pak spáchala sebevraždu. Následné povstání vypudilo Tarquinie z Říma a stalo se počátkem republiky. Pět století před Kristem se zneuctění jedné ženy dotklo důstojnosti mnoha obyvatel. Nejen hmotná nouze je tedy schopna motivovat občany k odporu, ztráta sebeúcty rozkolísává osobnost, jak svědčí ti, kdo přežili holocaust, a mocní tohoto světa zapomínají, že jsou jisté meze, jež ve vztahu k ovládaným nelze bez vážných následků překročit.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Ministr nemá signály

12:46 Zdeněk Jemelík: Ministr nemá signály

Článkem „Blažkovi a Fialovi sirotci“ ze 14. května 2025 jsem projevil obavy, že díky netečnosti mini…