Nedávno to na vlastní kůži poznal mladík, který se snažil zabránit okrádání spolucestujících v metru. Mohl klidně stát, otočit se jinam a dělat, že se ho to netýká. Tak, jak to udělali všichni ti ostatní. Ti, co chvíli poté přihlíželi, jak za tuto svoji obětavost a odvahu dostává zmíněný mladík nakládačku. Jejich lhostejnost šla až tak daleko, že nikdo z nich ani nezavolal policii. Chlapi nezasáhli, ženy ani nezakřičely. Všichni dělali, že se jich to netýká. Zhnuseně nastoupili do soupravy metra a pomysleli si každý něco o tom, jak jsou ti lidé hrozní, že se perou v metru a ohrožují nás, slušné občany...

Ve Švejkovi je pěkný popis tohoto přístupu: „To je syn toho zapíchnutýho. To musí být taky pěknej lump!"

Nevím, zda po této zkušenosti se společností neodvážných, bude příště mít ten muž vůbec chuť se zastat někoho, komu se děje příkoří.