V roce 1934 byl T. G. M. zvolen do prezidentského úřadu naposledy. Jeho volbu provázel skandál, který ztropili komunističtí poslanci, když frapantně narušili svým nevybíravým chováním důstojnost volby, a na protest proti Masarykovi vyvěsili provokativní transparent ,,Ne Masaryk, ale Lenin". Na K. Gottwalda (kandidoval demonstrativně proti Masarykovi, získal 38 hlasů), V. Kopeckého a J. Štětku byly za protistátní jednání vydány zatykače podle zákona na ochranu republiky z roku 1920. Je zajímavé, že podle tohoto ,,buržoazního" zákona odsuzovali těsně po únoru 1948 komunisté své politické oponenty až do přijetí ,,svého" zákona na ochranu republiku v říjnu 1948.

O rok a půl později neměl pětaosmdesátiletý prezident již potřebné síly na další výkon náročné funkce, která pro něj byla značně vyčerpávající. Špatně hovořil, ochrnula mu polovina těla, psát mohl jen s pomocí svých spolupracovníků. Začalo se čím dál víc hovořit o jeho nástupci. Sám doporučil v říjnu 1935 svého nejbližšího spolupracovníka z let prvního odboje dr. E. Beneše, toho času ministra zahraničí a předního představitele národně socialistické strany, pro niž napsal v roce 1930 podstatnou část stranické programatiky (tzv. Benešův program). O svém záměru zpravil i předsedu vlády M. Hodžu.

Volba E. Beneše však byla velmi nervózní a Beneš neměl zdaleka zvolení jisté. Proti němu se postavila část agrárníků vedené R. Beranem. Začátkem prosince oznámila pravicová frakce agrárníků spolu s živnostenskou stranou společnou kandidaturu profesora botaniky B. Němce, za jehož kandidaturu se postavilo Národní sjednocení, jež vzniklo v roce 1934 sloučením národní demokracie, Národní ligy a Národní fronty, i Gajdovi fašisté. Národní sjednocení původně kandidovalo K. Kramáře, prvního předsedu vlády čs. státu, ten však později svou kandidaturu zejména kvůli vysokému věku stáhl.