Oslavy 97. výročí vzniku Československa přinesly podstatně jiný obrázek, než bylo dosud obvyklé. Do ulic nevyrazili pouze politici, aby formálně položili věnce a odříkali fráze u soch tatíčka Masaryka, ale také "občané bez funkcí", kteří na státní svátek přišli spontánně vyjádřit obavy z migrační katastrofy která hrozí zničit i naši zemi. V Praze i v dalších městech zaplnily tisíce lidí hlavní náměstí s jediným poselstvím: Vláda je pasivní a nedělá proti nebezpečí rozvratu našeho státu dost.

Mediální "kavárna" tento hlas sice tentokrát zaznamenala, ale pochopitelně zcela okrajově. Soustředila se jako obvykle především na svého hlavního soupeře, jenž na Pražském hradě rozdával vyznamenání. Je to již dobře natrénovaná "akce": Havlistické "elity" v hlavních médiích by chtěly vyznamenávat někoho jiného, než oba čeští prezidenti po Václavu Havlovi. A tak umanutě bojují za své malicherné zájmy - a podstata státního svátku, stejně jako nebezpečí, které naší zemi hrozí, je jim šumafuk.

Prezident ve dvojí roli

Budiž spravedlivě řečeno, že Miloš Zeman jim to poněkud ulehčuje. Slavnostní večer ve Vladislavském sále Pražského hradu byl ideálním prostorem a okamžikem k zásadnímu poselství národu. Ve chvílích ohrožení státu dvojnásob. Prezident se však jako již tradičně soustředil především na "obhajobu" svého výběru vyznamenaných. Tím přistoupil na hru, kterou mu "kavárna" diktuje a v níž má nad ním nekonečnou mediální převahu.

Zabývat se výběrem osobností, které letos Miloš Zeman vyznamenal, je proto v podstatě nesmyslné: ocenění je v rukou prezidentových. Tak je to správné. Výběr vždycky odráží osobnost aktuální hlavy státu. Že někdo nad tím či oním jménem zakroutí hlavou je přirozené a logické. Že výběr sám je jistým poselstvím, je ovšem také faktem. V tomto směru letos Miloš Zeman určitě překročil Rubikon, když třeba mezi jinými ocenil i jednoho předlistopadového ministra, což lze číst různým způsobem. Jako pokus "legalizovat" politické postavy minulého režimu, nebo naopak jako snahu udržet vnímání kontinuity našeho společenského vývoje. To první by bylo skandální, to druhé potřebné a chvályhodné.

O to však v této chvíli jde nanejvýš v druhé řadě, v druhém plánu. Umožňuje to "politické straně Kavčí hory", aby v pořadu, jenž na udílení vyznamenání okamžitě navazuje, interpretovala prezidentovo rozhodnutí v "tradičním duchu". Pozvaní "hosté", u nichž je okamžitě jasné, že jsou aktivisty nevolených politiků z České televize a spol., spustí obvyklou píseň: Jó za Havla to bylo fajn. Ten sice také vyznamenával své kamarády, ale to byli aspoň disidenti (tedy "nadlidé"). Jenže o tom státní svátek vůbec není - a prezident jim k takové interpretaci zbytečně nahrál.