Petr Mrázek: Co všechno bychom měli v oblasti ochrany osobních dat dělat

05.01.2018 12:34

Četl jsem kdesi skvělý článek paní magistry Škorničkové o IT bezpečnosti. Ten článek bychom měli číst všichni. Říká nám, co všechno bychom měli v oblasti ochrany osobních dat (a věřte, že nejde jen o datum narození) dělat.

Petr Mrázek: Co všechno bychom měli v oblasti ochrany osobních dat dělat
Foto: pixabay.com
Popisek: Internet - ilustrační foto

Je evidentně v této oblasti více informovaná a vědoucí než my a to se neodpouští. Ukazuje-li nám někdo správnou cestu, jistě se vydáme jinudy. A až si tam rozbijeme h-ústa, pak té dámě vynadáme, že na nás nebyla důraznější. Mít pravdu, paní magistro, to se nevyplácí. Tento přístup většiny našich občanů ke světu je fantastický, fascinující a neuvěřitelně pitomý. Obecně na oblasti IT je to nejlépe vidět. Výpočetní technika začíná člověka provázet nejpozději od středověku jako pomůcka při provádění matematických operací, pak při řízení strojů, od mechanických zařízení přes reléové obvody, od integrovaných obvodů po procesory. Přes neuvěřitelný technický pokrok zůstává či spíše by mělo zůstávat jedno stejné. Výpočetní technika je je vynikající a perfektní pomocník, nástroj, nic víc. Jestliže se z výpočetní techniky stávají především informační technologie a prostředek komunikace, nic to na podstatě problému nemění. Stále jde o vynikající nástroje - ale jen nástroje. Jistě, je to dlouhá a obdivuhodná cesta lidské mysli od pěstního klínu přes ovládnutí ohně až po vyslání mezigalaktických sond, ale vždy jde jen o nástroje - nástroj je prostředek k uskutečnění cílené lidské činnosti. Pokud ovšem dovolíme, aby se nástroj stal nikoli prostředkem, ale buď přímo cílem, nebo (a to je ještě děsivější) východiskem, tedy že nahrazuje cílenou lidskou činnost, pak stavíme člověka do role pouhého a často bezmocného pozorovatele, v lepším případě údržbáře jakéhosi systému, který se neodvíjí od vědění člověka a nezávisí na něm. Výsledek činnosti takového „neosobního“ systému nutně přináší nejen naprosto nepředvídatelné výsledky, především pak nerespektuje způsob lidského konání. Ještě nepochopitelnější je to, že se tomu s nevídanou ochotou a rychlostí nejen přizpůsobujeme, ale přímo podřizujeme.

Tohle převrácení rolí, kdy práce lidských rukou a myslí je považována za něco podřadného, někdy až dehonestujícího, kdy za skutečnou hodnotu je brána virtuální realita, to je něco, co nelze racionálně vysvětlit. Natož pochopit. Co dnes nevidíme, ale co naprosto nevyhnutelně přijde, to jsou důsledky takového přístupu. První příznaky již přicházejí. Za nejzásadnější považuji přerušení dějin. Tento jev nemá jistě jen jedinou příčinu, ale zpřetrhání rodinných a společenských vazeb je mohutným akcelerátorem procesu odcizení ve společnosti. A právě tohle virtuální svět přináší. Nemusíme již s nikým osobně jednat, nemusíme ani s nikým osobně hovořit. Nemusíme se nic nového učit, všechny informace nám dodá síť. Nevíme sice kdo a proč a v jaké kvalitě tam hledané informace dodal, ale to nás v podstatě ani nezajímá. A protože nemáme vlastní znalosti, nemůžeme do tohoto nového způsobu získávání poznatků vnést žádné pochybnosti. Někdy se mi zdá, že jsme jako civilizace odhodili Boha a koupili si místo něj písíčko. Přestože nevěříme živým lidem, ve virtuálním světě o sobě řekneme absolutně všechno, aniž bychom tušili, komu a co s tím on podnikne. Stroji svěřujeme svoji duši a netušíme, že za tím strojem na druhé straně někdo sedí. Přestává nás zajímat reálný svět, rodina není důležitá, minulost nemá žádnou vazbu na náš uměle vytvořený svět, skutečné přátele máme na síti - i když mnohdy vůbec nevíme, kdo a proč to je.

Dále paní magistra připomíná naši vlastnost odkládat vše na poslední chvíli a vyčkávat, zda se něco nezmění tak, aby to nebylo snazší, jednodušší či zda to vůbec přestane být nutné. Tohle nevyplývá z lidské přirozenosti, ale z prostředí, které si sami vytváříme. Odosobnění, na jedné straně hluboce nedůvěřivé a až odtažité ve skutečném světě ke skutečným lidem, na straně druhé dětinsky otevřené a psychicky závislé na někým vytvářené pseudorealitě, to začíná být základní rys lidských vztahů moderní společnosti. A z toho vyplývá právě ten postoj většiny, který paní magistra tak přesně popisuje.

A jsme u podstaty problému. Drtivá většina institucí řadu let nedodržuje platnou legislativu. Paní magistra to vidí v oblasti ochrany osobních údajů a v IT bezpečnosti. Já to vidím na příběhu lávky v Tróji, já to vidím na příbězích dodatečných povolení u černých staveb třeba v místech, kde se ani stavět nesmí, já to vidím v zákazu kouření v soukromých prostorách a přicházející legalizaci marjánky ve veřejných prostorách, já to vidím v řešení parkovacích problémů ve městech zákazem parkování, já to vidím ve způsobu řešení nedostatku řidičů MHD tím, že zmenšíme počty autobusů a tramvají (a to jsem se právě dozvěděl, že těch řidičů je dost, že se děje něco úplně jiného), já to vidím ve stovkách a stovkách drobných (?) každodenních problémů. Tu legislativu nedodržují ani organizace, ani jednotlivci - a nikomu, především státu, to nevadí. Problém bychom měli řešit. Nakonec jej budeme muset vyřešit, nebo zahyneme. Jen nevím, kde začít. Moje babička říkávala, že schody se zametají shora, jinak neuklidíme.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Pravda vítězí

16:17 Jiří Weigl: Pravda vítězí

Tři roky od brexitového referenda v Británii u nás šířila mainstreamová média konspirační teorie, že…