Mikuláš se narodil ze druhého sňatku s Dorotou z Práchňan. Z 15 dětí přežili jen tři bratři a dvě sestry. Bratr Václav Daczický z Heslowa († 1575) založil na tvrzi Lorec, zakoupené jejich otcem Ondřejem, dodnes existující pivovar.

V dětství byl poslán na výchovu a vzdělání do Kladrubského kláštera k opatu Wronovi, není známo, jak se tam učil. V patnácti letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Nevykonával žádné řemeslo, žil z velkého dědictví Křivoláčků (podílu ze stříbrného dolu po otci). Vedl bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u vína. Kutnohorští měšťané nešetřili stížnostmi na něj. Mikuláš Daczický byl několikrát trestán vězením. I v šatlavě s přáteli hodoval, pil a rušil noční klid.

Ani při bouřlivém společenském životě nepřestal být vnímavým renesančním humanistou. Příležitostně veršoval a především systematicky navázal na rodovou měšťanskou kroniku, kterou začal sepisovat jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími pokračovateli kroniky byli dědeček Mikuláš z Práchňan a otec Ondřej Daczický. Mikuláš kroniku rozvinul s pozoruhodnou vážností, filozofickým a historickým nadhledem a faktografickou přesností. Proto se právem nazývá po něm Paměti Mikuláše Daczického z Heslowa. Zápisy svých předků zredigoval, upravil a vtiskl celé kronice svůj osobitý vypravěčský styl.

Postava Mikuláše Daczického se leckomu jeví dodnes značně rozporuplná. Současníci v něm viděli převážně opilce a rváče, historikové a literární vědci oceňují znamenitého kronikáře, historiografa, básníka, kritika zlořádů, špatností, českého vlastence a patriota.

První knihou tohoto cyklu pro nový rok byla logicky zvolena kniha s názvem, jejž netřeba vysvětlovat: Prostopravda. Jde o sbírku Dačického pořekadel, básní a dialogických textů, většinou satirických, jazyka mnohdy lidu blízkého. Jsme přesvědčeni, že si pro svou vlastní cestu novým rokem 2024 právě v těchto ukázkách najdete lecjaké vodítko. Nebo se aspoň pobavíte, a to v dnešní zamračené době věru není málo.