V původním významu jsou vizuální studia univerzitní obor, který propojil přístupy studií kunsthistorických, filmových, mediálních i kulturologických. V této edici také vyšel Úvod do vizuální kultury Nicholase Mirzoeffa, profesora působícího na Oddělení pro média, kulturu a komunikaci New York University. Hned na začátku knihy autor vysvětluje, že vizuální studia jsou součástí nastupujících postdisciplinárních akademických projektů, a přitom navíc chtějí „překročit tradiční hranice univerzit a vstoupit do kontaktu s každodenním životem lidí“; v tomto smyslu prý nejsou disciplínou, nýbrž „taktikou“.

Mirzoeff předkládá nikoli suchý teoretický text, nýbrž dlouhou sérii komentovaných příkladů napříč dějinami, kontinenty a kulturami, které dokumentují jeho tezi o převládajícím vizuálním vnímání světa jako typickém rysu naší doby. Kniha pomáhá čtenáři porozumět proměnám funkce obrazu v moderní společnosti, především pak ukazuje její transformaci po nástupu nových zobrazovacích médií, jako je fotografie, film a televize či nejnověji počítačová prostředí a internet. Mirzoeffova široká analýza kultury obrazu začíná definicí klasického perspektivního zobrazování a směřuje k technologickým způsobům tvorby obrazů, přičemž se zastavuje u zásadních témat – např. zkoumá otázku reprezentace, vizualizace, tělesnosti, kolonizace obrazu a obrazem, simulaci (alternativní) skutečnosti, možnosti vytvoření obrazové (mediální) ikony či počátky globalizace kultury obrazu. Kniha je psaná velmi vstřícnou formou a je vhodná jak pro studenty vizuální kultury a médií, tak také pro každého čtenáře, který chce dnešní mediální a obrazovou společnost lépe chápat.

Soubor statí zakončuje rozsáhlá kapitola věnovaná smrti princezny Diany a její mediální prezentaci. Podtrhává to, že Diana, vnímaná britskými poddanými jako outsiderka, dokázala překračovat hranice etnických i sociálních skupin a po smrti se stala první ikonou „nové epochy elektronického obrazu“. Mediálně přenášený pohřeb princezny znamenal podle autora „definitivní smrt imperiální monarchie 19. století“ a zároveň byl „inaugurací planety pixelů“. A právě příběh Lady Diany jsme vybrali pro dnešní čtení z této knihy. Proč? Na to už nám odpoví sám autor.

Odstraníme-li obraz Krista, nezmizí pouze Kristus, ale celé univerzum, reagoval na počínání ikonoklastů na konci I. tisíciletí našeho letopočtu Konstantinopolský patriarcha Nikeforos. Navzdory své dramatičnosti působí tento výrok takřka zdrženlivě, posuzujeme-li ho ve světle událostí následujícím po tragickém úmrtí Diany, princezny z Walesu, při automobilové havárii v noci 31. srpna 1997. Před svou smrtí byla Diana popovou hvězdou, modelkou i panovnickou loutkou a také nejvíce fotografovanou osobností světa. Když zemřela, truchlil po ní jak celý národ tak překvapivě i celý svět. Diana byla okamžitě uctívána podobně jako světice v latinsko-amerických zemích. Britský ministerský předseda Tony Blair ji označil protimluvem „princezna lidu“. Elton John ji zvěčnil jako „Růži Anglie“. Připojila se tak k mediální nekrokracii, které vládne Marilyn Monroe, James Dean či Elvis Presley, které však naprosto zastínila. Žena, jejíž obdivuhodná charitativní činnost nikdy nebyla vedena vizí radikální sociální změny, symbolizuje zásadní zlom ve směřování britské politické kultury. Skutečně to byla událost tisíciletí, která se dotkla obrovského množství lidí, měla nepředvídatelné důsledky a stala se do té doby nepředstavitelným precedentem. V tomto dramatickém období se Británie během pouhého týdne přestala podobat starobylé zemi, a svět poprvé pochopil, jak může globální vizuální kultura v jednom jediném okamžiku změnit každodenní život. Tato kapitola nebude zkoumat detaily Dianina života ani hodnotit důsledky její smrti pro Britskou monarchii, neboť obě témata jsou již důkladně zpracována jinde. Zaměřím se na Dianinu smrt jako na znak konce fotografie a zrodu globální vizuální kultury.

Příběh života a smrti princezny Diany postavil celý svět nejen do vypjaté emotivní situace, ale i před řadu otázek. Mnohé z nich se ptají po smyslu a příčinách podobné masové empatie a jevech, které ji provázejí.