Vybrali jsme pro dnešní čtení po dvou esejích od obou autorů. Snad budou dobrou pozvánkou do přečtení knihy celé.

Bohumil Ždichynec: Člověk a svět

Náš život se s rozvojem technologií zrelativizoval a stále rychleji se proměňuje. Nevíme, kam až dojde takto se vyvíjející svět i jak se projeví na člověku. Pusťme si pozpátku příběh světa, jako přetáčený film. Civilizace nás přehlušila, ztratili jsme schopnost vnímat ticho. Tak probíhá prožívání osudového obrazu genese a bytí. Pozbýváme schopnosti přetavit minulost ve zkušenost, jako poznání sebe sama, jako poodkrývání tajemství, které před nás staví svět, v němž žijeme. Vezeme se na energetické vlně, technika nás očarovala, ale co náš vnitřní svět?

Život jakoby zmizel ze života. Nahrazují ho technologie. Všechno je esemeskově zúžené. Jak v komunikaci, tak ve vnímání. Nechceme čas promarnit, ale jsme na správné cestě?

Už samotný pohyb v současném světě není možný bez vystavení se účinkům nejrůznějšího záření. Žijeme uprostřed elektrosmogu a povážlivě se hromadícího technologického odpadu. Procházíme se mezi elektromagnetickými vlnami, stáváme se součástí kybernetického světa. Má to zjevné výhody, ale i nevýhody, na první pohled ne tak patrné. Stačí pouhá maličkost, třeba abychom drželi v jedné ruce vibrující mobil, a mechanické vibrační vlny procházejí tělem, zatímco v místě, kde druhá ruka otevírá dveře bytu, mají vlny už jiné spektrum frekvencí. Čím to? Kostra vlny jednoduše pozměnila – zcela neopakovatelným způsobem.