A tím vůbec nenarážím na udělování vyznamenání, ani na slinty neznámých rádoby odborníků, kteří se objevují častěji a častěji v televizi, kteří svou odbornost získali poctivou, otrockou a někdy až neuvěřitelnou snahou lézt do zadku svým stranickým bossům a trvalou buldočí letitou zkušeností jako člen té či oné stany s nulovou praxí kdekoliv jinde. (S podivem v nich zjišťuji paralely doby před 26 lety a je k nevíře, jak se schémata opakují). 

Začnu příběhem, který mne donutil tenhle článek vůbec napsat. Jako vždy jsem v sobotu vyrazil na pivo do vesnické hospody, nedaleko chaloupky, ve které trávím víkendy v lůně přírody a daleko od televizních zpráv, politiky, politiků a vůbec veřejného dění, které zcela už několik let ignoruji (to souvisí s mou nejistotou, zda jsem byl obětí větší a dobře připravené šaškárny právě onoho 17. listopadu, anebo jsem byl jen svědkem neuvěřitelné závěrečné zkoušky totálního rozvratu moudrosti, vztahů a morálky, kterou komunisté úspěšně završili devastaci národa). Tak jsem se těšil na pivo a běžné hospodské kecy známých a štamgastů. Diskuse se samozřejmě začala točit o Paříži a útocích fanatiků. A najednou, ani nevím jak, se začal rozebírat 17. listopad. Jen podotýkám, že už dávno jsem nerozlišoval, kdo byl nebo nebyl komunista, přišlo mi, že 26 let je dost dlouhá doba k tomu, aby tyhle dějiny už byly žhavé jen v učebnicích, ale chyba lávky. Začala ostrá a stále ostřejší diskuze na téma, jak to bylo za socialismu lepší, spravedlivější, a jak jsme my (rozumějme podporovatelé a aktivní členové OF a následných politických uskupení) rozkradli za dvacet let republiku a jak jsme vystudovali z potu a mozolů dělnické třídy. Idiocie argumentů mne rozlítila  (možná i díky tomu, že hlasy tuto ideu podporující byly mnohdy necelých 20 let staré, takže jejich majitelé ani nemohli mít osobní zkušenost s tím, co tu před rokem 1989 bylo), a soudruhům jsem vyčíslil ty jejich zásluhy. Jen zcela nahodilým výčtem jsem zmínil ukradení veškerého majetku všech soukromě podnikajících osob jak fyzických, tak právnických v roce 1948 tak zvaným znárodněním, zavedení politických procesů pro všechny, kteří veřejně tuto loupež odsoudili, nebo nesouhlasili s nastolenou ideologií a kteří končili na popravišti, v lepším případě doživotím, nebo dlouhým žalářem a propadnutím majetku. Neopomněl jsem zmínit naprostou degradaci znalostí, schopností  a umění tím, že strana svým pouhým rozhodnutím udělila akademické tituly bez studia a bez zkušeností mnohdy naprostým idiotům, kteří díky své idiocii pak páchali další zvěrstva chráněni akademickým titulem "z rozhodnutí strany" a příslušnou funkcí, ze které byl sesazen odborník, ale politicky nespolehlivý. A dlouze jsem pokračoval ve výčtu.

Z hospodských hostů se rychle začaly profilovat charaktery a postavy, ze kterých mi šel mráz po zádech i po 26ti letech. V řevu a s pěnou u úst přede mnou defiloval předseda KSČ místní organizace, člen Lidových milic a s nenávistí a fanatismem smrtelně vážně obhajovali rohlíky za 30 haléřů i za cenu, že dámské vložky byly v obchodech jen někdy (o následných odřeninách a vyrážkách z těchto výronků ani nemluvě) a stály se na ně fronty, i to, že pomeranče a banány byly k dostání jen na vánoce (a to jen někdy, pokud jste tedy nebyli nebo vaši rodiče ve straně, rozumějme té jediné, a to KSČ). Sápaly se na mne ruce starců rozzuřených  až k šílenství.  Pravda, nebral jsem si servítky a určitě jsem nectil úctu k šedinám. Někdo se může ušklíbnout, že takových hospodských hádek je dvanáct do tuctu. To, co na tom bylo alarmující, byla ta jistota, že kdyby bývali tito lidí měli možnost tehdy střílet do davu studentů, že by to udělali bez hnutí brvy. Žel bohu by se rádi nastrojili do modrých uniforem a šli by do nás střílet i nyní.  A to uplynulo zmíněných 26 let. To není paranoia , to je prostý fakt. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsme 26 let nechali bez povšimnutí spát stejné fanatiky jako ty, kteří stříleli v Paříži. 

Celý víkend jsem o tom přemýšlel. Srovnal jsem si v bodech fašismus, komunismus a islámský fundamentalismus a s hrůzou zjistil, že se jedná o  totožné stavy mysli a společnosti. Možná jsou na to sociologické studie, ale nejsem sociolog, takže jsem tak konal amatérsky. (K amaterizmu včetně toho mého se ještě vrátím) Shrnul jsem si body, co bez pochybností všechny tři fanatické  doktríny spojuje:

0. Destabilizace systému s cílem převzetí moci