Připomeňme si zde školský zákon číslo 561/2004 Sb.ze dne 24. září 2004 ve znění pozdějších novel a to u paragrafu 8, který řeší právní postavení škol a školských zařízení , a který dále v bodě 6 uvádí, že registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, mohou poskytovat vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona.

Zákon operuje s pojmem “ církevní školy” bez toho, že by uváděl typ náboženství, tedy umožňuje jakékoliv církvi, aby založila svou náboženskou školu a v rámci pravidel svého  náboženství tak logicky stanovila i užívání náboženských symbolů,  dokonce tak může u svých žáků činit v předepsané  formě.

Pokud se přikloníme k použití argumentu per eliminationem, tedy důkazu vyloučením, pak platí, že je-li něco určeno pro některý z prvků množiny, neplatí to pro ostatní. To znamená, že ostatní školy v seznamu školského zákona, neuvedené v bodě 6) zde citovaného zákona, nejsou školy církevní a nejsou tudíž nábožensky založené.

Soudy se s žalobou somálské dívky, podporované tehdejší ombudsmankou Šabatovou, vypořádaly k dnešnímu dni takto: