S vervou se dokáží bít o vládní posty, a ať je jich co nejvíc, jak předvedl už při sestavování vlády šéf jejich partaje Hamáček. Co na tom, že dostali, socani, těch křesel daleko víc, než jim dle početních výsledků voleb po právu a nakonec i dle těch pořád omílaných zvyklostí, patřilo. Prostě se dostali (rozhodně však ne vlastní zásluhou ani zásluhou voličů) do pozice, která jim umožnila vítěze voleb vydírat a klást si nadnesené, logicky neoprávněné, požadavky.

Bylo by pikantně zajímavé vědět, kolikrát Andrej Babiš v duchu trpce a hořce zalitoval, že šel s těmito přestárlými, ale o to víc drzejšími, svazáky do holportu, že se jimi nechal vydírat...

Kauza Poche ještě pořádně nevychladla (on ji bezděčně drží svým způsobem při životě totální mimoň, nastrčený náhradník, zlořád v naší zahraniční politice, v podstatě Pocheho loutka a slouha Petříček), průběžně se přihřívaly jiné a jiné přešlapy socanů, až vypukla vášnivá téměř kauza minstra Staňka. Toho ministra kultury, jmenovaného za soc. demokracii, který si dovolil nepřikrývat dál zlodějny v Národní galerii, ale i jinde v oblasti kultury a tím rozvířil to bahno odkloňovaček, co se tam roky usazovalo. Však bratr a lokaj sudeťáků Herman na tom "poctivě" a dost dlouho pracoval.