Tyranský prezident, v mládí obdivující svého rodáka J. V. Stalina, sice ještě u moci nějakou dobu vydržel, ale pro Gruzínce se stal stále více nepřijatelným. V roce 2012 skončila éra Saakašviliho a naděje se upnuly k hnutí Gruzínský sen, které vytvořil miliardář Bidzina Ivanišvili.

Gruzie již za nové vlády podepsala asociační dohodu s Evropskou unií, což vláda interpretovala jako průlom na cestě země k Západu, kam podle Gruzínců jejich stát jednoznačně patří. S odstupem určitého času je ale zřejmé, že tato orientace nepřináší příliš dividend. Zejména místní výrobci již ví, že na evropském trhu se budou prosazovat těžko, pokud vůbec. V této době Gruzie nedisponuje zbožím schopné konkurence a je otázkou, zda se situace změní v dohledné době. Minerální voda Borjomi to nevytrhne. Na druhou stranu podstatné zmírnění celních bariér pro evropské zboží sice Gruzínci přivítali, ale jeho příliv ohrožuje hospodářskou bilanci.

Otevření se Evropě bohužel nepřineslo podstatné investice, které by mimo jiné znamenaly růst zaměstnanosti. Nemluvě o investicích do moderních průmyslových podniků. Podnikatelé ze států Evropské unie rozhodně se svými investičními fondy do Gruzie nespěchají. Naopak se v posledních měsících ukazuje určitý odliv kapitálu, který odchází do zemí s výhodnějším investičním klimatem.