Závěrečné společné prohlášení přijaté po pátečním prvním kole multilaterálních rozhovorů o Sýrii je zvláštní v tom, že se snaží vyhýbat veškerým sporným bodům včetně otázky budoucího (ne)setrvání Bašára Asada v čele Sýrie, a místo toho zdůrazňuje snahu hledat v rámci mírového procesu nějaké urovnání a nějakou společnou formu boje proti terorismu. Naplňují se tak slova šéfa OSN Pan Ki-muna, který v posledních dnech už podruhé zdůraznil: „Budoucnost Sýrie nebo budoucnost těchto mírových jednání a rozhovorů by neměly být blokovány otázkou budoucnosti jednoho muže. Zásadně věřím, že je to syrský lid, kdo má rozhodnout o budoucnosti prezidenta Bašára Asada.“

Hlavními body společného prohlášení jsou konstatování, že „základem“ je uchování syrské jednoty, územní celistvosti a sekulárního charakteru státu; ochrana práv všech Syřanů; mírový proces pod hlavičkou OSN; politický proces počítá se zástupci vlády i opozice; „Syřané rozhodnou o budoucnosti Sýrie“; politický proces povede k „důvěryhodnému, inkluzivnímu, nesektářskému vládnutí“, načež vznikne nová ústava a budou se konat volby pod dohledem OSN, kterých se budou moci zúčastnit „všichni Syřané včetně diaspory“. A mezitím budou projednávány „modality“ zastavení palby, z něhož ale budou vyloučeny Daeš a dalších extremistické skupiny.

Převedeno do praxe to znamená, že by se Sýrie neměla rozpadnout, neměl by ji ovládnout islamistický režim, syrská armáda by neměla být rozpuštěna jako ta irácká, Syřané si své vedení zvolí sami, Daeš a další teroristé musejí být poraženi a nad tím vším se vznáší návrat Íránu do role regionálního hegemona, bez nějž se o Sýrii jednat nebude. Jinými slovy, Saúdové a Katar, očividně pod tlakem USA, nevnutí Sýrii svou wahhbábistickou vůli, zatímco USA k moci v zemi zase neprotlačí žádnou ze sil, které aktuálně podporují, a k tomu všemu se nekoná ani izolace Íránu – dohoda o íránském jaderném programu tak má své vcelku neočekávané pokračování. A ještě jinými slovy, znění společného prohlášení z Vídně v zásadě zcela popírá proklamovanou americkou politiku a jasně ukazuje, že diskurs aktuálně určují Rusko a Írán, a to svou vojenskou aktivitou v Sýrii.

To samozřejmě nemusí platit už ani při dalším kole rozhovorů, které by se mělo konat do dvou týdnů. Jak připomíná The Saker, situace na bojišti je složitá, syrská armáda ani s ruskou leteckou podporou nepostupuje nijak rychle a není s to ukázat nějaký „skutečný průlom“. „Není to nic proti syrské armádě. Frontové linie jsou dlouhé, spletité, wahhábisté se dokonale zakopali a ruský letecký kontingent není tak početný na to, aby mohl dokázat víc,“ shrnuje The Saker, zatímco ruské vojenské zdroje uvádějí, že jejich letectvo za měsíc podniklo 1631 náletů a zasáhlo při nich 2084 teroristických cílů. „Jeden ruský expert tvrdí, že syrská armáda od začátku války ztratila 85 tisíc mužů. Pokud je to pravda, vysvětlovalo by to, přinejmenším částečně, skutečnost mře Syřané jsou unavení a s obtížemi koncentrují síly v jednom místě k dosažení průlomu,“ míní The Saker.