Poslední blog končil větou: "Zatímco Saúdové a Turecko dál trvají na demisi Bašára Asada, nejspíš podle principu „proti radikálnímu islámu se nejlépe bojuje svržením posledního sekulárního režimu v regionu“, Spojeným státům už absurdita této argumentace (konečně) začíná docházet a Rusko a Írán Bašára Asada dál jednoznačně podporují s tvrzením, že o jeho osudu musí rozhodovat jen „syrský lid“, ale… ale o tom až příště."

Nuže.

Po více než dvou měsících bombardování v Sýrii se situace nemění tak rychle, jak si asi ruská generalita představovala, a to bez ohledu na opětovné ovládnutí Homsu nebo pokračující obkličování Aleppa. Ministr obrany Sergej Šojgu sice uvádí, že bylo zničeno „přes osm tisíc teroristických objektů“, ale Daeš podle něj dál kontroluje přes 70 procent území Sýrie (počítáno samozřejmě spolu s rozsáhlými pouštními oblastmi), má asi 60 tisíc mužů ve zbrani a hrozí „přenesení konfliktu do Střední Asie a na Kavkaz“. Přitom před deseti týdny, kdy ruské bombardování začínalo, v Sýrii podle Kremlu bojovalo maximálně 30 tisíc mužů Daeše a celá ruská „operace“ měla trvat „tři čtyři měsíce“. Odkud se počty teroristů tak výrazně navýšily není zřejmé, nicméně tím Šojgu tím fakticky přiznává, že k rozuzlení války je ještě daleko. Nebo jinak, že Rusko „nevítězí“.

Je samozřejmě otázkou, zda je realita opravdu tak pochmurná, nebo zda si takovým černým obrázkem svou polívčičku nepřihřívá i ruský vojenskoprůmyslový komplex, který prodlužování války může jen uvítat – přesně podle logiky všech zbrojařů světa; ti američtí si nyní třeba mnou ruce nad šířením konfliktů na Blízkém východě a s aktivizací Daeše ve světě sní o nových a nových protidaešovských vojenských základnách všude vůkol. Situace si v každém případě ale žádá změnu přístupu, a tak Rusko už začalo dodávat syrské armádě nové tanky, které by měly odolat americkým raketám TOW v rukou džihádistů, ponorka spektakulárně odpálila na Daeš rakety přímo zpod hladiny, a Vladimir Putin nařídil „zničit cokoli, co by mohlo ohrožovat ruskou armádu“ v Sýrii, což lze považovat především vzkaz Turecku.

Přitom ale zároveň vyvolal vlnu spekulací, když oznámil, že Rusko dodává zbraně a poskytuje letecké krytí také asi pěti tisícům vojákům z řad Svobodné syrské armády (FSA), kteří bojují společně s jednotkami syrské vlády. Putinova slova vzápětí „vysvětlil“ jeho mluvčí, podle něhož ruské zbraně míří „pouze syrské armádě“, a nikoli FSA; neřekl ale, že by se Putin třeba spletl...