Jedna se jmenovala „Nikoliv klidný adventní týden“, druhá „Glosa, která kvůli sněhu stejně zapadne“ a třetíkončila slovy „nenechme si Vánoce progresivisty a multikulturalisty vzít“. S jednou jedinou výjimkou, které se budu věnovat v závěru, se dá říci, že jsou hlavní témata i po roce stejná.

Loni v prosinci mne zneklidnilo, že „u nás již čtyři čtvrtletí po sobě klesá reálná mzda“. K tomu se teď dá říci jedině to, že je to už osm čtvrtletí, a to ještě není žádná naděje, že se naše ekonomika zvedne v příštím roce. Nevím sice, kde různí prognostici berou svá čísla, ale teď už většina z nich říká, že ekonomický růst u nás nastane až v roce 2025. Čili, až v tomto roce bude překonána ekonomická úroveň roku 2019. Po šesti letech. Měl bych k tomu dát aspoň tři vykřičníky, nebo asi více než tři.

Před rokem jsem psal, že „nadměrně expanzivní fiskální politika tvoří jádro dnešních inflačních problémů“. Letošní rozpočtový deficit se bude blížit k 300 miliardám korun a na příští rok je připraven schodek veřejných financí velmi podobný. Před rokem jsem se posmíval tomu, že se inflace svádí na „nehorázné zvyšování cen různými prodejci“. Vidíme, že tyto věty znějí i dnes. Letos zejména od ministra zemědělství, loni od ministra průmyslu.