Nález Ústavního soudu z trochu jiného pohledu. Více politického než právního. Je s podivem, že soud rozmetal něco, co bez větších problémů funguje. Účast ve volbách do Sněmovny je vysoká, tudíž legitimita zvolených poslanců nezpochybnitelná. To o většině dalších volených zástupců lidu říci nelze (s výjimkou prezidenta republiky a některých zastupitelstev, spíše v menších obcích). Volič - tedy nejvyšší suverén - dává najevo, že volbu do Sněmovny bere vážně, věří v její význam a vkládá do volených zástupců většinově svou důvěru. Oceňuje mimo jiné její transparentnost. O jeho hlas se uchází jasně definované strany či hnutí, oslovují jej rozdílnými programy a jimi zvolenou formou komunikace. Volič má proto představu, co od nich může v případě volebního úspěchu očekávat. 

U volebních slepenců zvaných koalice je to složitější. Jejich program je už předem kompromisem a konkrétním otázkám, na němž se koaliční subjekty neshodnou, se raději úplně vyhne. Jejich transparentnost je tedy notně zatemněná, a spíše než předložit voliči jasná stanoviska se koalice soustředí na zatemnění rozporů a neshod. Prostě nehraje s voličem čistou hru, v domnění, že volič je trochu hloupý a její manévr neprokoukne. 

Koalice, hlásící se o své místo na slunci voličské přízně, jsou toho důkazem. Pirátští odredovaní neomarxisté spolu s břichatými strýci z vesnic jsou asi současným nejbizarnějším spojením. Konkuruje jim čerstvé manželství sociálních demokratů, tedy historické strany lidí spíše méně honorované práce, s Zelenými fanatiky, pro které je člověk nepřítelem planety a všeho na ní. I když takové sepjetí v jádru stále ještě dosti euroskeptické ODS s topkařskými eurofanatiky pod dozorem lidovců, kteří prostě chtějí být při tom, také zrovna neoplývá programovou čistotou.