Vladimír Franta: Malý bedekr učebnicemi - „Jak jsme se za bolševika nemohli učit anglicky“ | ParlamentniListy.cz

Analogicky: má naději na úspěch pouštět se do hustě popsaných stránek cizího filozofa, jehož se nám snaží zdatný překladatel přetlumočit pečlivým výběrem českých ekvivalentů? Z hodin češtiny si možná pamatujeme, že synonyma nejsou ani v našem jazyce v podstatě jen tak lehce zaměnitelná. Nic na způsob stoprocentních jazykových ekvivalentů zkrátka neexistuje. Jazyky mají sice sklon k ekonomii tím, že tolerují určitou mnohoznačnost (dík homonymii a synonymii se nemusíme učit milionům výrazů pro každý konkrétní jev), ale i to má své meze. Při převádění z jednoho jazyka do druhého se nám tedy dost pravděpodobně něco důležitého, i při sebelepším umění překladatele, bohužel ztratí. Nezbývá, než se snažit číst zdroje v originále. Existuje samozřejmě celá řada brilantních překladů, které jsou krásné, řemeslně zdatné a sytí duši úžasným zážitkem. Spoléhat se na ně vždy nelze, než se totiž pořídí, nějakou dobu to zabere. Otázka výuky a osvojování cizích jazyků právě proto byla, je a nadále zůstává vysoce aktuální. Mezi oblíbená klišé dneška patří často slýchaná věta o tom „jak jsme se za toho bolševika nemohli učit angličtině.“ Kdybychom prý bývali mohli, „udělali bychom díru do světa už dávno“. Pokud jste se s něčím takovým již setkali a zajímá vás za prvé, zda byla výuka možná a za druhé, zda se dalo angličtině učit z kvalitních zdrojů – čtěte dále.

Problematiku „kdo mohl a kdo nemohl jezdit do zahraničí, aby si tam utužoval osvojené lingvistické návyky“, ponecháváme záměrně otevřenou, protože zde je těžké být úplně objektivní. Podívat se na některé vybrané učebnice ale můžeme. Dodnes si je lze opatřit a skrz bezprostřední vlastní zkušenost posoudit, jak se nám z nich angličtina učí nyní, případně jaké by to bývalo, kdybychom se s jejich pomocí učili v minulých desetiletích. Tedy především budiž řečeno, a to je objektivní fakt, že od komunistického převratu v roce 1948 každé desetiletí přineslo hned několik jazykových učebních titulů. V některých z nich byla dokonce míra ideologie stlačena skoro na nulu. Kompetence autorů ohledně angličtiny samotné dále vzbuzuje úctu. Je to předně dáno tím, že v letech padesátých až sedmdesátých (možná že až do roku 1989), se do koncepce učebnic promítla zkušenost angličtinářů z dob první republiky. Pokud někdo starší učebnice sbírá, může si všimnout určité vývojové linie, která nebyla únorovými událostmi zpřetrhána. Dokládá to například učebnice angličtiny Kurta Roubíčka Anglicky od A do Z. Vyšla nejen v roce 1941, ale i roku 1959. Tato kniha snese srovnání s učebnicemi angličtiny prvorepublikové doby z nakladatelství Kvasnička a Hampl.

Za vlajkové učebnice anglického jazyka 60. let v ČSSR pro veřejnost by se, s přihlédnutím k určitým osobním preferencím, jistě daly považovat dva obzvláště zajímavé tituly. Prvním z nich je Angličtina v obchodě, brožovaná kniha schválená ministerstvem školství a kultury 17. února 1959. Tato publikace se dočkala zřejmě opakovaného vydání, v roce 1963 vycházela podruhé jako učební text pro nepovinné vyučování na učňovských školách (obor prodavač, číšník, servírka). Učebnici vydávalo Vydavatelství obchodu a vůbec se tu nenechme zmást tím, že byla primárně určena číšníkům. Daleko důležitějším je, že ji napsali zcela vynikající autoři Dr. Jan Marhan (za první republiky vydal u Kvasničky a Hampla konverzační sešitek Anglicky na cesty) a doc. Ing. Eduard Link. Kniha je velmi kvalitní, sami autoři reprezentují zkušené jazykové pedagogy. Za knihu Angličtina v obchodě byste dnes v antikvariátě utratili pouhých pár desítek korun (pokud si je bukinista vědom, jaký skvost vám prodává, možná bude částka trošku vyšší). Studium jazyka z knihy Marhan – Linkovy produkce je opravdový požitek, texty (i ty v češtině) jsou stylisticky dobře a zajímavě podané. První půlka učebnice se tradičně věnuje gramatice. Ta druhá zato přináší dvojjazyčné paralelní texty, poskládané jsou až encyklopedicky, přesto jsou čtivé. Seznamují žáka/studenta s veškerými nuancemi, na něž musí narazit člověk, který žije hlavně svůj běžný život. Zrcadlové odstavce provází situacemi, které mohou nastat například při nakupování v mlékárnách, v prodejnách masa a masných výrobků, ovocem a zeleninou, prodejnách pečiva a cukrářských výrobků, lahůdkářských prodejnách a v dalších obchodech. Kniha nás učí orientovat se v obchodních domech, lékárnách, hostincích, automatech a bufetech, restauracích kavárnách, vinárnách a hotelích. Marhan-Linkova kniha je hotovým vesmírem a zrcadlem života, který kolem nás kolotá. Je napsána tak objemově optimálně, že už jen samotné čtení textů vůbec neunavuje. Přináší nevšední zážitek každému, komu není stylistika češtiny či angličtina lhostejná. Kdybychom hovořili na úrovni, kterou předvádí Angličtina v Obchodě z roku 1963 (15.000 výtisků), byli bychom jistě považováni za mondénní světáky, kteří jsou dokonale „in“. Tím chvála této učebnice nekončí, protože ve stejné řadě vyšla i Němčina v obchodě a Ruština v obchodě. Druhé části těchto učebnic s paralelními (konverzačními) texty obsahují tutéž látku. Lze se naučit všem těmto názvům a pojmům hnedle ve čtyřech jazycích (i Engl-Marhans češtinou). V knize bez politiky naleznete běžný a velmi praktický vokabulář i s dobře podanou gramatikou. Pořízení knihy i dnes lze svrchovaně doporučit. Příznivci stylu dr. Marhana jistě kladně ohodnotí i jeho Angličtinu v obchodní praxi z roku 1968, kterou vydalo v Praze nakladatelství Merkur (z publikací Markuru doporučujeme knihy: Hovoříme s hostem anglicky-francouzsky-maďarsky-rusky-španělsky z roku 1988 či knihu M. Slaniny: Názvy a popisy jídel česky-rusky-anglicky-německy-francouzsky z roku 1969.

Další mimořádně zdařilou knihou z let šedesátých je učebnice, kterou napsali Till Gottheinerová a Sergěj Tryml: Handbook of English Conversation. Tato skvělá publikace byla poprvé vydána na počátku let šedesátých, podruhé v roce 1965. 6. Března 1973 ji výnos ministerstva školství ČSSR schválil jako vysokoškolskou učebnici. Ta i dnes vyhoví vysokým nárokům i současných studentů. Jde-li o veřejnost, bude se líbit již pokročilým studentům. Jediným nedostatkem této učebnice je, že tolik vítaný klíč ke cvičením byl do knihy doplněn teprve do vydání z roku 1985. Je vidět, že tato publikace musela být značně oblíbená. V sedmdesátých letech vyšla vlastně dvakrát, a to v roce 1970 a 1974. Lze proto doporučit, aby současný zájemce usiloval o vydání z roku 1985. Autorská dvojice Gottheinerová-Tryml vydali ještě Moderní učebnici angličtiny, jež byla opakovaně vydávaná i po revoluci a dnes ji v Luxoru koupíte za přibližně 500,- Kč, což je nejlepší vizitka autorů, že i dnes jsou jejich produkty oceňované a žádané. Vraťme se ještě skokem k Příručce konverzace. Je koncipována do osmi kapitol. Každá obsahuje sice obvyklá konverzační témata, zato ke každému z nich je připojena masivní, podotýkáme rozsáhlá, slovní zásoba, hlavně pak důležitá cvičení, k nimž klíč je právě ve vydání z roku 1985.

V osmdesátých letech byla populární Peprníkova Angličtina pro pokročilé 1; Angličtina pro pokročilé 2. Vydání z roku 1983 bylo již páté v pořadí. I tato publikace byla vydávána před i po revoluci a velmi organicky navazuje na nejlepší tradici Gotthenerová-Tryml. Peprvníkovu knihu lektorovali mimo jiné takové osobnosti naší anglistiky jako doktor Don Sparling, jenž vytvořil roku 1989 English for Czenglish (jak se vyhnout čechismům v angličtině). V šedesátých letech jsme si u nás mohli také pořídit čtyřdílný kurz Essential English For Foreign Students (podle některých dat má tato kniha kořeny v době předválečné), k níž nakladatelství Longmans Publishers udělilo licence Sofii, Moskvě i Praze, takže tato přitažlivě graficky a obsahově zpracovaná tetralogie byla tištěna i v Československu! Ti, kteří měli obzvlášť štěstí, si dokázali sehnat pátý díl – slovníček. Vzniklá pentalogie by jistě byla oceněna při výkupu každým znalým věci antikvářem. Z počátku šedesátých let je dále několikadílná Angličtina pro jazykové školy, na kterou navázala tetralogie Angličtina I., II., III., IV. – kterážto na příkladu rodiny Prokopových vysvětluje základní i pokročilou angličtinu. Vzpomenutý titul slouží doposud. Souběžně s uvedenými angličtinami nelze zapomenout ani na vývojovou řadu Angličtina pro samouky, která měla celou řadu edic. Jednotlivá vydání ze šedesátých a sedmdesátých let se od sebe, jak šel čas, docela lišila, avšak i tak jsou stále zajímavou pomůckou, doplněním ke knihám již moderním.

Co tedy konstatovat závěrem. Většinu knih, pokud si dáte práci, pokud naleznete v antikvariátech, najdete ve velmi zachovaném stavu. Budou zpravidla málo opotřebené. Toto často se potvrzující zjištění je jedinou objektivní odpovědí na otázku, kdo nám bránil za bolševika učit se anglicky. Není bez zajímavosti, totiž že kromě vyložených učebnic, mohli se čtenáři v anglickém jazyce začíst i do knih velmi ojedinělých, které nejenže se k nám dostaly, ale které se u nás dokonce tiskly. Gotta Sing Gotta Dance – A Pictorial History of Film Musicals, výpravná fotografiemi přetékající encyklopedie muzikálových filmů, je kniha jakoby mimo čas a realitu. V Británii se prodávala za libru a devadesát pět centů s copyrightem pro Londýn, New York, Sydney, Toronto. Tato báječná encyklopedie byla v roce 1972 a 1973 vytištěna československým Nakladatelstvím Svoboda v Praze. Danou povýtce zajímavou knihu napsal John Kobal. Nemůžeme zaručit, že byla na našich pultech tak lehce k mání, avšak byla zde celá plejáda dalších titulů, z nichž řada učebnic je dosud použitelná a svým způsobem stále moderní. Jazyk anglický, byť se i on mění s časem, je přesto stále týž. Nepodceňujeme proto starší zdroje a nebojme se jich s rozumem využívat i v naší momentální praxi. Hlavně s knihami pracujme. Příští generace snad pochopí, že pokud se my anglicky nenaučíme, bude to z jiné než ideologické příčiny.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.