Yekta Uzunoglu: Rukojmí 3 - Případ turecký Renault

15.03.2018 20:03

Psal se rok 1968, kdy se francouzský státní podnik Renault a turecká společnost OYAK patřící výlučně vojákům dohodli a založili společnost Renault Turecko a následně zahájili společnou výrobu osobních automobilů v historickém městě Bursa. Dnes je to už je to půl od založení tohoto technicko-obchodního bratrství.

Yekta Uzunoglu: Rukojmí 3 - Případ turecký Renault
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Doktor Yekta Uzunoglu, velký bojovník za práva Kurdů.
reklama

Půl století Francouzi učili, vyškolili na svých universitách, ve svých výzkumných a výrobních institutech, ale i na místě v Turecku tisíce a tisíce Turků ve všech oblastech automobilového průmyslu, to jest od projektů, výroby, ekonomiky až k marketingu, tj. v oblastech, které byly tureckým vojákům cizí a vzdálené jako řeka Amazonka.

Dnes turecký Renault z 49% patřící tureckým vojákům, vyrábí 360 tisíc automobilů, 750 tisíc motorů a miliony a miliony komponentů pro Renaulty produkované v různých závodech v Evropě.

Mezi prvními a největšími a nevýznamnějšími odběrateli - zákazníky těchto společných výrobků pochopitelné byla a je turecká armáda...

Ani ne dva roky po zahájení společné výroby turečtí vojáci - 12. března1971 - zasáhli svojí silou do politiky, říká se tomu převrat, a pověsili i byť nedokonalou demokracii ala Turecko na hřebík. Tak jako po každém vojenském převratu následoval vojenský režim a s ním spojené represe.

A co země, jako je Francie, která se vydávala za vzor demokratického smyšlení? Nic. Jen počítala svůj zisk i z převratu, nějaká lidská práva šla stranou...

V roce 1975 turecká armáda zasáhla do suverénního Kypru a vyhnala tisíce a tisíce Kypřanů řeckého původu a přivlastnila si veškerý jejich majetek. A co na to Francie? Počítala zvýšení produktu a prodeje svých strojů spojené se zásahem na Kypru!

Pak přišel další převrat a to 12. září 1980, kdy se začalo s masakry, s uvězněním tisíců a tisíců politiků a s jejich zabitím v zařízeních, která sice nesla nápis věznice, ale ve skutečnosti nebyly ničím jiným, než turecké mučírny. A co Francie jako demokratická země? Spočítala nárůst prodeje svých Renaultů spojený s hyperaktivitou armády a s tím spojené prachy!

A co Erdoganův režim? Nic, on jen pokračuje v tradici svých předků a jen s tím rozdílem, že to rukojemství již neprovádí "kultivovaně", jak byli evropští činitelé zvyklí a jak si přejí, ale po Turkovi, to je jediný "detail", co evropským činitelům vadí.

Renault jako rukojmí?

Turci jsou ve všech oblastech automobilové výroby tohoto typu ze strany Francouzů tak vyškoleni, že kdykoliv Erdoganův režim může na ně pověsit nálepku "podporovatelé terorismu" - tak jako v případě Mercedesu a zestátnit vše, co Francouzi investovali, a to především do lidských zdrojů, a produkovat dál pod svou vlastní značkou především proto, že ovládají trh.

Hlavně bývalí příslušnici turecké armády, kteří jsou nejen ve vedení tohoto společného podniku, znají mezitím do nejmenších detailů projekty mateřské firmy do budoucna, jaké jsou naplánované inovace a jejich vize do budoucna ze všech oblastí tohoto průmyslu.

Erdogan poznal pravou tvář evropských politiků a ví, že jsou jen vyslané loutky kapitálu a toto rukojemnictví funguje dokonale. Když ani toto nestačí, tak se čapne někde nějaký francouzský novinář a nepustí se, pokud francouzský prezident necouvne.

Proto jsme mohli být svědky, že jeden den prezident Hollande přijal v Elysejském paláci náčelnici kurdských milic paní Nesrin Abdullah a následně dostal vynadáno od „kapitálu“ a hned vydal nějaké vyjádření k uklidnění Erdogana.

A u E. Macrona to není to jinak. Když nestačí Renault, tak si prostě Erdoganův režim vezme ještě nějakého francouzského novináře jako rukojmí, aby Macronovi zavřeli klapačku a dostali na kolena, jako tomu bylo v případě francouzského novináře Loupa Bureau a ostatních.

A nedej bože, aby nějaký Francouz začal mluvit o porušování lidských práv Tureckem, hned se Francie dostává pod palbou sprostých, urážlivých nadávek jako: "ty jsi to poslední hovado, kdo nás může poučovat o lidských právech parchante, koukej na svoji minulost a současnost, koukej na to, co jsi prováděl a provádíš v Africe ...."!

Toto je jen stručný popis rukojemství prováděného Tureckem vůči Francii, která se nachází v současnosti v tragickém stavu rozkladu lidské etiky a přitom to byla Francie, země, která kdysi postavila sochu svobody v New Yorku a dala naději lidem na svobodu a demokracii ...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Václav Kovalčík: Mezigenerační propady a rozdíly ve společnosti na politickou objednávku

9:31 Václav Kovalčík: Mezigenerační propady a rozdíly ve společnosti na politickou objednávku

Zoufalý stav naší země, profláknuté rádoby demokratické strany, k tomu ještě prvo-voliči, kteří se m…