Benzín je pod 30 korun, nafta ještě hlouběji, a přirozeně vzniká otázka, jak dlouho to vydrží. Za ní se však vynořuje otázka ještě důležitější, jestli to náhodou není jedno.

Zatím se zdá, že ropa bude levná dlouho. Ani právě ukončené jednání kartelu OPEC ve Vídni nedokázalo nic změnit na faktu, že mírná hospodářská konjunktura, která zvedla poptávku po ropě o 0,8 milionů barelů denně, byla zastíněna pokračující nadprodukcí s těžbou zvýšenou o 1,2 milionu barelů denně. Další schůzka je plánována na červen, do té doby se budou zástupci kartelu modlit (různě, tady jsme v multikulturním prostředí), aby se něco stalo, ceny vzrostly a nepřilákalo to konkurenci, která si ukousne kus trhu.

OPEC se už déle než rok snaží vytlačit z trhu drahou břidličnou ropu z USA a Kanady. Ale tahle kovbojka se vleče, prostřílení skrz naskrz pořád nechtějí být mrtví, frakovací společnosti snižují své náklady. I když počet těžených studní s břidličnou ropou prudce klesl, produkce je stále vysoká. I když klesá, tak z vysoké úrovně. Jen v pánvi Bakken v Severní Dakotě vzrostla těžba 12 krát mezi lety 2006 a 2014. Úvahy, že pokles ceny ropy pod 70 dolarů za barel tuto těžbu znemožní, se zatím nenaplnily. Počet studní klesl z maximálních 200 na současných 70.

http://www.bloomberg.com/news/photo-essays/2015-11-30/boom-and-bust-in-the-bakken-oil-fields

Frakovací pole mají jinou nákladovou strukturu. Liší se od klasického ropného pole, kde jsou obrovské kapitálové náklady, než se podaří najít a otevřít velké ložisko a napojit je na dopravní terminál, ale pak už je celkem levné ropu čerpat a dopravovat. Zato frakovací vrt je malý, proto poměrně levný, ale jsou zde vysoké provozní náklady. Doprava je cisternami, a vedle toho potřebujete chemická činidla a obrovské množství vody, která se pak mění v nákladný nebezpečný odpad.