Benzín je pod 30 korun, nafta ještě hlouběji, a přirozeně vzniká otázka, jak dlouho to vydrží. Za ní se však vynořuje otázka ještě důležitější, jestli to náhodou není jedno.
Zatím se zdá, že ropa bude levná dlouho. Ani právě ukončené jednání kartelu OPEC ve Vídni nedokázalo nic změnit na faktu, že mírná hospodářská konjunktura, která zvedla poptávku po ropě o 0,8 milionů barelů denně, byla zastíněna pokračující nadprodukcí s těžbou zvýšenou o 1,2 milionu barelů denně. Další schůzka je plánována na červen, do té doby se budou zástupci kartelu modlit (různě, tady jsme v multikulturním prostředí), aby se něco stalo, ceny vzrostly a nepřilákalo to konkurenci, která si ukousne kus trhu.
OPEC se už déle než rok snaží vytlačit z trhu drahou břidličnou ropu z USA a Kanady. Ale tahle kovbojka se vleče, prostřílení skrz naskrz pořád nechtějí být mrtví, frakovací společnosti snižují své náklady. I když počet těžených studní s břidličnou ropou prudce klesl, produkce je stále vysoká. I když klesá, tak z vysoké úrovně. Jen v pánvi Bakken v Severní Dakotě vzrostla těžba 12 krát mezi lety 2006 a 2014. Úvahy, že pokles ceny ropy pod 70 dolarů za barel tuto těžbu znemožní, se zatím nenaplnily. Počet studní klesl z maximálních 200 na současných 70.
http://www.bloomberg.com/news/photo-essays/2015-11-30/boom-and-bust-in-the-bakken-oil-fields
Frakovací pole mají jinou nákladovou strukturu. Liší se od klasického ropného pole, kde jsou obrovské kapitálové náklady, než se podaří najít a otevřít velké ložisko a napojit je na dopravní terminál, ale pak už je celkem levné ropu čerpat a dopravovat. Zato frakovací vrt je malý, proto poměrně levný, ale jsou zde vysoké provozní náklady. Doprava je cisternami, a vedle toho potřebujete chemická činidla a obrovské množství vody, která se pak mění v nákladný nebezpečný odpad.
Snižování nákladů frakovacích společností může znamenat, že berou menší ohledy na životní prostředí, vrtá se i v narušených geologických vrstvách, kde jedovatá rozpustidla proniknou do spodních vod, a všechny ty smrduté sajrajty, které po frakování zbydou, se nechají v otevřeném rybníku napospas přírodě. Taky se mohou odkládat platby věřitelům a dodavatelům a dělat různé finanční kousky, za které se kupuje čas.
Je tu však ještě jiný souboj. Kdo sleduje vývoj cen akcií společností, které se věnují alternativním zdrojům energie, vidí jasnou souběžnost ocenění ropy i jejích alternativ. Dražší ropa povzbuzuje investice do alternativ, avšak levnější ropa je dělá méně výhodnými. Teď je ropa levná, takže ropné společnosti by měla bolet hlava jen z ceny, nikoliv však z alternativní konkurence. Tak tomu však není. Kurzy akcií alternativních společností zřejmě pálí úplně vedle. Finanční pohled má zamlžené brýle jak krátkozraký pistolník po vstupu do hospody.
Zdá se, že v tísni jsou jak ropa, tak finance. Financím se nedá věřit, jak ukazují další a další odhalení podvodů na světových finančních a kapitálových trzích. Cinknuté bylo úplně všechno, klíčové indexy úrokových sazeb, kurzů světové měny, věřit se nedá ani ratingu dluhu a dalším ukazatelům, bez kterých je investor bezradný jak slepý pes na lovu.
Někde se hodnota zkreslovala, jinde předstírala. Skandál s falšováním emisí Volkswagenu ukázal, že k podvodům se cítily být dotlačeny i nejserióznější společnosti. Dělají to všichni, proto i tohle budeme dělat lépe než jiní, řekli si inženýři ve Wolfsburgu. Teď by to mohlo VW stát jen ve Spojených státech až 9 miliard dolarů, což je pro srovnání polovina hotovosti, kterou má koncern ve svých výkazech, soudí analytici agentury Bloomberg.
Peníze však nejsou všechno. Když nejde o život, jde o houby, říká si stará lidová moudrost. O tom, kde jde o život, se teď jedná na pařížských jednáních světové klimatické konference COP21. Vývoje cen na trhu fosilních paliv mohou být ukazatelem jen pro taktické pohyby, ale strategie se musí soustředit na výhodnost dlouhodobých velkých investic. Ty musí vzít ohledy na skutečnost, že veřejnost může s odstupem času bojkotovat určitý typ podnikání jako něco, co by mohlo učinit naši matičku Zemi neobyvatelnou.
Takže průšvih s emisemi je třeba uzavřít i s technologickou érou, do které náležel. Volkswagen se teď omlouvá, odškodňuje a odstraňuje vychytávky, které předstíraly „čistotu“ dieselového motoru, ale zároveň ofenzivně zkracuje období, které musí protrpět s dieselem bez anabolik v podobě skrývání vyšší emise oxidů dusíku a při akceleraci i uhlíku. Kdo si zvykl na živější a výkonnější vozy s levným provozem, bude zklamán, až bude muset jezdit jako při měření na válcích nebo až bude pravidelně doplňovat drahou močovinu, která mu zabere půl kufru. Ale o to silněji září elektrické světlo na konci fosilního tunelu.
Nový šéf Volkswagenu Matthias Müller v srpnu vtrhl do vedení koncernu s kulturou Porsche, odkud pochází, a tak v pátek ohlásil projekt, který bych nazval Apollem VW. Slíbil, že do pěti let bude na trhu plně elektrický sporťák akcelerující na stovku za méně než 3,5 sekundy, jasná konkurence Tesly. Co hlavního, vyřešena má být i největší slabina stávajících elektrických vozů, jejichž tankování je nejlépe naplánovat přes noc. Tyhle baterky mají být nabité za 15 minut. Na celý program je vyčleněna miliarda euro.
Kolik to bude stát kupující? To je v tuto chvíli jedno, vůz je trenažérem pro zvládnutí technologií, které se stanou nových standardem VW. Pár dní před americkým průšvihem se zakrýváním skutečného stavu dusíkových emisí (ale to už se ve vedení VW vědělo, že jim to letí na hlavu) byl ohlášen program 22 elektrických a hybridních modelů. Popravdě, přednost byla dávána hybridům, kvůli bezstarostnému dojezdu. Jenže pokud se chce VW vrátit do Ameriky jako velikán, musí vyhrát americký souboj, a ten je s Elonem Muskem a jeho vozy Tesla. Koncept už byl představen Frankfurtském na autosalonu, ale teď byl ohlášen termín – do konce dekády v prodeji.
Tradiční motory na fosilní paliva se dostávají do situace, kdy dodržení emisních limitů za rozumnou cenu přestává být dostupné. Nákladný výzkum by nejspíš hranici o něco posunul, ovšem pokuty a odškodnění obětí skandálu s emisními podvody spolknou spoustu peněz, které je třeba někde ušetřit. Například na výzkumu a vývoji malých zlepšení. Nelze však ponechat automobilku úplně bez inovací, to by neměla šanci. Když už tedy mají být na něco vydávány velké peníze, ať je to na technologie opravdové budoucnosti.
Je tu prostor i pro veřejné investice. Když se třeba podíváme, na co se vydává nejvíc miliard u nás doma, je to na výstavbu dopravní infrastruktury. Výstavba dálnic však čím dál víc připomíná stavbu domu, ve kterém se zapomnělo na elektrické zásuvky a dráty. Dopravní infrastrukturu budoucnosti musí tvořit také síť rychlonabíjecích stanic pro elektromobilitu. A další infrastrukturní investice se musí soustředit na rekonstrukci elektrické sítě, zejména na fakt, že hodně uživatelů elektrických aut bude využívat i vlastní elektřinu ze solárních panelů.
O nabíjecích stanicích se už u nás začalo hovořit, první by měly vyrůst podél opravené D1. Mezi tím by se mohly i počty elektrických aut vyšplhat kousek nad první promile vozového parku. Nebo podstatně výš?
Tady jsou odhady obtížné. Česká republika má skanzenovou kulturu, vše tu trvá déle a je to dražší, protože každý program je zdržován, než se probudí lenivá oligarchie, pro kterou jsou vyhrazena místa v první řadě. Teprve pak se smí stisknout tlačítko a vyvolení spustí parazitický mechanismus, kterým odčerpají vyčleněné miliardy a shrábnou superzisky. Pak se řekne, že to je slepá ulička a novinka na chvíli zdechne, než se změní v normální podnikání pro normální lidi. Vzpomeňte, jak dlouho trvalo, než se u nás zavedly mobilní telefony, dostupné internetové připojení, nemluvě o operaci „solární baron jsem já“.
Naštěstí jsme kolonizováni Volkswagenem a budeme muset převzít jeho tempo. To by mohlo urychlit i vstřícnost k německému modelu energetiky, kde se mají centrální zdroje dělit o chytrou síť s rozptýlenými alternativními výrobci. Výpadek tržeb si pak někdejší monopolista částečně nahradí novými službami, třeba instalací panelů a připojováním účastníků takto změněného systému.
Takže na křídlech historické firemní katastrofy k nám se zpožděním dorazí i německá energetická revoluce. Ceny ropy nám pak budou čím dál víc lhostejné.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
