Výkřiky rozhořčených občanů, kteří v neděli znovu hledali cestu na Václavské náměstí, byly možná naivním výrazem zklamání z vývoje po listopadu 1989, ale měly reálný základ. Nenaplnily se sliby, že v nějakém rozumném časovém horizontu dohoníme vyspělou Evropu a vrátíme tak naší vlasti postavení, které měla před válkou. Pravý opak se stal pravdou, vyspělé Evropě se vzdalujeme. Co horšího, v tomto poníženém postavení jsme se zabydleli jak mafián v betonových botách, ve kterých se bezmocně kolíbe na okraji přístavního mola.

Analytické zázemí ČMKOS nyní vydalo studii Martina Fassmanna a Jaroslava Ungermana Vize změny hospodářské strategie České republiky, která podrobně ukazuje, jak jsme se dostali do sevření zaostalosti a proč dnešní cesta nikam nevede.

http://www.cmkos.cz/uvodni-strana/aktuality/4058-3/vize-zmeny-hospodarske-strategie-cr

Varují před krátkodobým uspokojením z faktu, že letos ČR vykáže růst HDP o 4 %, možná nejvyšší z EU. Radostná volání: „Jsme tygři!!“ nejsou namístě, protože pod velkými čísly je nízká produktivita práce, která musí být doháněna extrémně dlouhou pracovní dobou. Pracujeme o dva týdny ročně déle než Němci a tím si vylepšujeme velikost celkové produkce.

Doháníme Západ? Ne, odháníme. Česká produktivita klesá. V přepočtu na jednoho zaměstnance klesla ze 69,6 procenta té německé roku 2010 na 67,2 procenta roku 2013, tedy přímo skokově. A když si uvědomíme, že ke klesající produktivitě brzy přičteme i pokles obyvatelstva v produktivním věku, je zřejmé, že dech nám brzy dojde.