Čím dál víc je zřejmé, že to, co nás zabíjí, není ani tak koronavirus, jako spíš pseudodemokracie. Virus přece působí plošně, ale nejvíc dusí u nás. Tisíce lidských životů nás stály volby, a teď, kdy na nás z průzkumů vykukují stále přifouklejší koalice, čelíme znovu bezmocně smrti jako při starověkých bitvách - vyrovnané řady nebožáků kráčí proti dešti šípů, a to nevěští nic dobrého.

To, co nás drtí, je dvojí sevření, koronaviru a trpaslíků. Zakusují se do naší DNA a švihají kolem sebe paragrafy. Máme mrtvých jako v Indii, ale to neznamená, že přejímáme stejnou historickou roli jako má nejlidnatější země světa. Spletli jsme si politiku s vydíráním, zpravodajství s udavačstvím a obranu s likvidací vlastních vůdců. Prosadila se myšlenka, že nápady mohou být blbé, ale musí být ohlášeny předem a do všech podrobností patafyzicky zdůvodněné. Vláda i virus selhaly, protože nepostupují podle pětiletého plánu přijatého sněmovnou i senátem a odsouhlaseného Ústavním soudem.