Pařížské teroristické útoky zůstávají v centru mediální pozornosti, ale o podobných útocích v Bejrútu nebo Iráku se prakticky nezvíme. To je nebezpečné, varuje Emma Briantová z katedry žurnalistických studií na Sheffieldské univerzitě. Přehlížení násilností v muslimských zemích vytváří falešný dojem, že podstatou násilností, o kterých naši politici mluví a média píší, je útok muslimů na nemuslimy. Na to navazují pokusy vytáhnout starou tezi o „válce civilizací“.

Takováto rétorika politiků a médií je nebezpečná, protože zbytečně nafukuje moc teroristických organizací, když z nich vytváří celou „civilizaci“. Tím jen posiluje zastrašující efekt vlastního teroristického vraždění. Jakmile nerozlišujeme mezi normálními lidmi a fanatiky, narůstá polarizace „oni proti nám“ a spolu s ní poptávka po tvrdé odvetě. Zmasakrované civilní obyvatelstvo je pak prostředím, ve kterém se nejlépe daří náboru dalších teroristických bojovníků…

http://theconversation.com/wests-crisis-of-communication-will-make-terrorist-atrocities-more-likely-50813

Věcnější pohled ukazuje, že na začátku nešlo o víru, ale o ropu. Také teď je ekonomická stránka problému důležitou složkou věci. A když se podaří přerušit obchody Islámského státu, jehož nerušené kolony ropných cisteren na cestě do Turecka připomínají ropovody, musíme se zaměřit také na největšího nepřítele globální stability, ekonomické nerovnosti. Není divu, že právě toto téma se objevilo na turecké schůzce nejvyšších představitelů skupiny G 20.

Zpravodajství zaznamenalo hlavně řeči o nerovnoměrném hospodářském růstu ve světě a jak se s tím vyrovnat (chudí chudnou, vyspělé státy stagnují a Čína všem uniká), avšak zástupci odborů v pozorovatelské roli upozorňovali na nerovnosti uvnitř. Mezinárodní odborová konfederace ITUC ocenila, že poprvé se v závěrečném komuniké ze schůzky G20 objevila zmínka o rostoucí nerovnosti jako obrovském riziku pro „sociální kohezi (…) a náš cíl posílit růst“. Mezi politické priority se dostalo zvýšení podílu práce na výnosu z hospodářské činnosti, posílení institucí pracovního trhu a role minimální mzdy a kolektivního vyjednávání.