Kde se vzala česká tendence k extrémismu, který vidíme na každém kroku? Nejhorší stav lesů v Evropě, největší lány, největší sucho. Největší výnos zahraničních investic. Největší rozdíl mezi tím, co se v zemi vyrobí, a co za to lidé dostanou. Devět z deseti korun v bankách kontroluje zahraniční majitel. Největší nezávislost centrální banky – operuje dvakrát většími prostředky než vláda – a její největší bezradnost, co teď s tím. Největší vývar mezi vloženou investicí, třeba do privatizace OKD, a vyvedenými penězi, než je firma přivedena ke krachu. Největší tolerance dohlédacích orgánů k takovému drancování národního jmění.

Byla by to krásná práce, kdyby se tomto tématu někdo věnoval hlouběji, ať už v disertační nebo aspoň bakalářské práci. Nebo v knize a dokumentárním seriálu, který přilepí oči národa k obrazovkám. Sám jsem se pokoušel budovat takový seznam, ale je to nad mé síly, a tak se věnuji aspoň jednotlivým jevům, na které náhodně narazím.

Třeba úspěch SPD v eurovolbách nesený na argumentaci proti uprchlíkům vycházel z rozšířené představy, že naše země je jimi nejvíc ohrožena, a navíc, jak naznačují hlasy z Hradu, jsou to hlavně teroristi. Statistika to moc nepodporuje, jeden rok tu bylo přiděleno 14 povolení k azylu, zahraniční teroristický čin jsme tu nikdy neměli žádný, ale kdo by statistice věřil? Jenže kdyby ta statistika byla pravdivá, pak tu máme největší strach z nejmenší hrozby.

Až opadne volební hysterie, SPD jistě najde i jiná témata. Pomohlo jí, že je otevřená novým zájemcům o politické angažmá, zatímco jiné strany – a ČSSD je v tom zcela příkladná – jsou uzavřeným klubem čekatelů na funkci. Ve stranách, jako je ČSSD, vidí v přílivu nových členů jen „velrybářskou“ snahu o vychýlení rovnováhy mezi spřátelenými bratrstvy. Když se pak nějaká významnější osobnost nechá strhnout atmosférou smrtelného ohrožení strany s tradicí 140 let bojů za zájmy neprivilegovaných občanů a nabídne své jméno do volebního boje, je to okamžitě odhaleno jako zlovolný pokus vykroužkovat daleko vhodnější osoby na vedoucích místech kandidátky.

To taková SPD naopak nové osobnosti přijala, a tak se kojím nadějí, že s nimi přijdou i nové myšlenky a pomohou vyvětrat naši zatuchlou politickou scénu. Byť bych byl raději, kdyby ožila i ČSSD.