V Praze se schází Fórum pro udržitelný rozvoj, což je kódové označení pro rutinní setkání, za kterým by se však měla rýsovat budoucí zastřešující dlouhodobá strategie, teď do roku 2030. Vodítkem mohou být Cíle udržitelného rozvoje, které byly přijaty v září na vrcholné konferenci OSN v New Yorku a mají univerzální platnost, neslouží jen pro pomoc těm nejchudším, jako byly nepříliš úspěšné Cíle milénia.

Za hříčkou označení však čekejme seriózní zamyšlení nad tím, co nás čeká a jak se na to připravit. A tady musím zklamat. Výtah z návrhu dokumentu, který vzala na vědomí Rada vlády pro udržitelný rozvoj, vypadá spíš jako krotké ohlédnutí dozadu. Je signálem toho, že Česko teď není opravdovým strategiím nakloněno, přestože ho čekají drásavé ekonomické, sociální a environmentální problémy, podobné těm, které signalizuje krach hornictví a dalších tradičních oborů na severní Moravě. Zprávy ze světa elektroniky automatizace zase hlásí, že práce bude mizet opravdovým úprkem, pokud se včas nepřesuneme do nových poměrů. Velkou odezvu v rozhodovacích centrech to však nemá.

V říjnu jsem vyslechl podobnou debatu v Budapešti, kde po národním kole následovalo ještě kolo mezinárodní, na kterém zazněly hlavní prezentace v angličtině. Připravila to nevládní organizace CEEweb for Biodiversity, zastřešující středoevropské zelené nevládky (já tam byl za Altzernativuz Zdola), spolu s Evropskou úřadovnou pro životní prostředí EEB, prezidentskou kanceláří (!) a místními organizaci pro ochranu klimatu a přírody.

http://www.ceeweb.org/event/conference-on-delivering-the-sustainable-development-goals-in-a-changing-climate/

Když sem si pak dohledával hlavní účastníky na webu, potvrdilo mi to úvodní dojem, že maďarská věda je v tomto ohledu otevřenější než naše a je žádána v nejrůznějších mezinárodních týmech a na konferencích. O jejím dopadu na domácí politiku teď nemluvím.