Pokud vůbec zákon projde legislativním procesem ještě před koncem volebního období, jeho účinky se projeví postupně až v dalších letech, přičemž jejich kvantitativní dosah je nejistý. Ale Vězeňská služba upozorňuje na nepřijatelně vysoký stav vězňů právě teď.

Je-li situace věznic skutečně kritická, okamžitým řešením by samozřejmě byla amnestie prezidenta republiky. Je to vyzkoušený spolehlivý prostředek. Překvapivou cestu ukázala britská vláda, která před několika dny nechala propustit značný počet vězňů bez soudních procedur (ZDE). Vybavit naši vládu obdobnou pravomocí zákonem by mohlo být docela rychlé, je-li skutečně stav věznic neúnosný. Vláda odpovídá za situaci ve věznicích. K odpovědnosti ale patří pravomoc a nástroje. Vybavit ji by bylo na místě. A v krajním případě by mohl generální ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis sebrat odvahu k následování příkladu předchůdkyně Kamily Meclové, která kdysi prostě dočasně zastavila přijímání nových příchozích.

Přeplňování věznic se opakuje a k nemilému úkazu se přistupovalo různě. Pamatuji si na zasedání Poradního sboru generálního ředitele Vězeňské služby, na nichž se řešení hlavně hledalo v rozšíření ubytovacích kapacit. Do úvahy přicházelo vybudování nové věznice s účastí soukromého kapitálu. Nepodařený byl nákup nevhodné budovy od kroměřížské arcidiecéze, které se později Vězeňská služba zbavovala s potížemi a se ztrátou. Budování nové věznice dnes ale není na pořadu dne, byť v budoucnosti možná bude nezbytné: bude-li vězňů stále přibývat a další změny trestní politiky již nikdo nevymyslí, nic jiného nezbude.