Jako žalobci zde vystupují manželé Jaroslav a Jarmila Novotní, pravomocně zproštění obžaloby z nezákonného jednání ke škodě Pavla Buráně. Žalovanou stranou je společnost Innocent films production jako vydavatel knihy Zločiny beze zbraní 2. Jako vedlejší účastníci na straně žalované se připojili 1) Spolek Šalamoun 2) Marie Formáčková 3) Pavel Buráň.
Z textu je především zřejmé, že soudce Ondřej Sekvard měl proti žalovaným výhodu, že znal celý trestní spis včetně usnesení Vrchního soudu v Olomouci (zde), na které vydavatelé nečekali (spíše se zdá, že s vydáním knihy spěchali ve snaze ovlivnit projednání odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, podaného v zájmu Pavla Buráně státním zástupcem Petrem Matouškem). Je škoda, že se navíc nemohl opřít ještě také o usnesení Ústavního soudu, jímž soud odmítl jako zjevně nedůvodnou ústavní stížnost Pavla Buráně na domnělé selhání obecných soudů (ZDE).
Nevyšel také vstříc blouznění žalovaných o možnosti v průběhu dokazování před civilním soudem „překopávat“ dokazování u trestních soudů, čímž by řízení protáhli o měsíce, možná i roky. Vysvětlil, že civilní soud nemůže přezkoumávat dokazování u trestních soudů, protože by zasahoval do jejich výhradní kompetence a ani nemá odpovídající prostředky. Rozhodování o vině a trestu přísluší pouze trestním soudům. Civilní soud nemůže svým rozhodnutím zvrátit či dokonce nahradit výsledky trestního řízení.
Má Evropa přejít na válečnou ekonomiku, aby se ubránila Rusku?Anketa
Žalobci, manželé Jaroslav a Jarmila Novotní, se domáhali zákazu distribuce knihy kvůli její 1. kapitole, sepsané podle vyprávění Pavla Buráně spisovatelkou Marií Formáčkovou. Je to bizarní zkazka, podle které měl Pavla Buráně dne 7.října 2014 nechat unést do své vily jeho bývalý společník a věřitel Jaroslav Novotný, a tam jej nechal vydírat s použitím pistole a injekční stříkačky s neznámou tekutinou. Násilí na něm se měli dopouštět tři muži, kteří mezi sebou mluvili nějakým východoslovanským jazykem, dokonce možná „Rusáci“. Ve vile se zdržoval také jejich velitel. Pavel Buráň podepsal pod hrozbou usmrcení listiny, jimiž mu vznikla škoda. Po podpisu listin se bývalí společníci „na oslavu“ společně opili.
Tento příběh byl základem trestního oznámení Pavla Buráně z 8.října2014. Trestní řízení, vyvolané jím podaným oznámením, skončilo zprošťujícím rozsudkem, jenž nabyl právní moc až 14. prosince 2022. Spolu s Novotnými byli stíháni tři „únosci“. Kromě Pavla Buráně je nikdy nikdo neviděl na místě při činu.
Konstrukce obvinění se začala bortit již v okamžiku podání obžaloby, neboť z okruhu podezřelých vypadl velitel únosců, jehož policii nedokázala ustanovit. Pak místo tří násilníků, mluvících mezi sebou „nějakou východoslovanskou řečí“, možná „Rusáků“, policie předvedla k rekognicím tři občany Slovenské republiky, hovořící hovorovou slovenštinou, jejichž vytipování nedokázala před soudem vysvětlit. Borcení pokračovalo prvním prvostupňovým rozsudkem, jímž soud pravomocně (tedy se souhlasem žalobce) zprostil prvního z nich. Druhým opět pravomocně zprostil obžaloby zbývající dva, ale manžele Novotné přesto odsoudil k vysokým nepodmíněným trestům.
V předsálí soudní síně pak předseda senátu předem mnou a mým průvodcem prohlásil, že je nešťastný, že musel vyhlásit tento rozsudek, a to kvůli paní docentce, která bude muset na čtyři roky do vězení.
Paní docentce jistě „ke spokojenosti“ stačilo, že kvůli Buráňovu udání byla vyhozena z vysoké školy a ztratila naději na brzké získání profesury. Odsouzení bylo už jen „jahůdkou na dortu“.
Samozřejmě, odvolací soud musel vyhovět odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, vyhlášenému v důkazní situaci po zmizení klíčových důkazů. Vrátil věc nalézacímu soudu, který obžalované zprostil, neb se neprokázalo, že se žalovaný skutek stal. Pavel Buráň se ale s jejich zproštěním nesmířil a začal organizovat jejich veřejné ostouzení. Novotní pak z jeho zkazky vystupují jako sprostí zločinci. „Zakázaná“ kniha je významným výsledkem jeho snažení. Nákladná mediální kampaň dosud pokračuje. Pravomocně zproštění Novotní musejí dávno po rozsudku stále snášet znevažování jejich dobré pověsti.
Rozsudek obsahuje podrobný popis průběhu trestního řízení soudního. Nepřijal návrhy na provedení výslechu svědků, navržených obhajobou a zejména na opakování důkazů, provedených Krajským soudem Brno, neboť to vše považoval za nadbytečné. Zejména odmítl sám zkoumat, zda se žalobci dopustili škodlivého jednání, pro které byli stíháni. Trval na tom, že posouzení viny a trestu je vyhrazeno trestnímu soudu.
Ve svých úvahách soud přičetl žalovaným k tíži, že se pustili do poškozování dobré pověsti žalobců, ačkoli trestní řízení nebylo pravomocně ukončeno. Tím došlo k porušení zásady presumpce neviny. Nepřípustně nepřímo projevili názor, jak by mělo dopadnout odvolací řízení. Vytkl dále jednostrannost obsahu 1.kapitoly bez uvedení námitek žalobců v trestním řízení. Vyvodil dále, že „nelze dospět k jinému závěru, než že žalobci měli být uznáni za pachatele trestného činu spáchaného k újmě poškozeného, kdy je to na základě skutkového stavu jasné všem, včetně soudu prvního stupně, nikoli ale soudu odvolacímu.“
Není dost dobře možné v krátkém článku objasnit úvahy soudu v celém rozsahu. V podstatě je lze shrnout tak, že soud provedl test proporcionality, jímž poměřil závažnost nároků žalobců na uplatnění ústavního práva na ochranu osobnosti a nároků žalovaných na uplatnění práva informovat veřejnost v souladu s právem na svobodu projevu (v jejich pojetí bez ohledu na pravdivost sdělení). Soud dal přednost právu žalobců, protože jako soukromé osoby nemají povinnost snášet poškozování své dobré pověsti, zvláště ne s použitím tvrzení, jejichž pravdivost žalovaní nemohou prokázat, neb jsou v rozporu s pravomocným rozhodnutím soudů. Soud při tom přihlédl ke skutečnosti, že kniha jako záznam trvalé povahy je větším zásahem do práva na ochranu osobnosti než novinové články a jiné efemerní výkony.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána před ukončením příprav k uvedením knihy na trh, soud ve výsledku rozhodl takto:
„I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované, aby se zdržela vydání knihy Zločiny beze zbraní 2, ISBN 978-80-11-02323-2.
II. Žalované se ukládá povinnost zdržet se distribuce knihy Zločiny beze zbraní 2, ISBN 978-80-11-02323-2.
III. Žalovaná a vedlejší účastníci Pavel Buráň a Spolek Šalamoun jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně každému ze žalobců částku 18 077 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.
IV. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem Marii Formáčkovou se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.“
Na základě různých projevů žalovaných a jejich obhájců lze očekávat, že strana žalovaná se odvolá ke Krajskému soudu Brno. Procesní náklady jim asi nebudou působit starosti.
O zákazu distribuce knihy ZDE
Zneužitá svoboda slova ZDE
Písemné vyhotovení rozsudku ZDE
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu (ZDE) jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
