Na scénu se proto začaly probíjet ryze pragmatické politické strany, které si s ideologií nelámaly hlavy a pouze prahly po moci, tvrdíce, že budou vše dělat jinak a lépe než strany „národní fronty“. Vezouce se na módní vlně odporu proti klientelismu a korupci se staly jejich vážnými konkurentkami. Z hlediska politické kultury novodobé „národní fronty“ jsou cizorodým prvkem na politické scéně. Proto jsem je kdysi označil za „vizigoty“, neboť vpadly do systému zvenčí a s úplně jinými myšlenkovými koncepty než naši dosavadní vládci. Není ostatně náhodou, že Andrej Babiš si nedávno veřejně posteskl, že má občas pocit, že hnutí ANO je ostatními stranami vnímáno jako vetřelec.

Je příznačné, že „vizigoty“ vedou velcí podnikatelé bez předchozí politické zkušenosti. Má to být znamením, že poměry ve státě jsou díky korupci a klientelismu tak špatné, že podnikatelé nemají rovné podmínky pro rozvoj svých firem, takže jim nezbývá nic jiného, než dát se do nezvyklé práce a napravit poměry. Je ale také možné, že vůdcové chtějí prostřednictvím uchopené politické moci získat převahu nad konkurencí, popřípadě urvat větší kus z koláče veřejných rozpočtů. Ať je to jakkoli, dochází k otevřené oligarchizaci politické moci a k oslabení demokracie.

Jako první prolomila hradby strana Věci veřejné. Na odražení jejího nástupu měli ještě obránci ustáleného řádu dostatek sil. Prozíravým nasazením kukaččích vajec se podařilo stranu rozvrátit zevnitř a zničit i odpadlickou skupinu LIDEM Karoliny Peake, které poslední ránu zasadila sama její proradná zakladatelka. Pověst Věcí veřejných padla za oběť trestnímu stíhání Víta Bárty, vyvolanému kriminálním jednáním odpadlíků.  Nezákonným „sestřelením“ nezávislého policejního prezidenta Petra Lessyho, vzešlého z výběrového řízení, zorganizovaného „véčkařským“ ministrem vnitra, bylo zamezeno uplatnění možného „vizigótského“ vlivu na policii. Pachatelé obou darebáctví mají zajištěnu beztrestnost.

Mohutnému nástupu hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše se již ale nedalo zabránit a s ním proniklo do Parlamentu i hnutí Úsvit přímé demokracie podnikatele Tomia Okamury. ANO je druhou nejsilnější parlamentní stranou, voličskými preferencemi v průzkumech veřejného mínění předstihuje vítěze voleb ČSSD. Tváří se jako stálice politické scény a zřejmě si dělá naději na absolutní vítězství v příštích parlamentních volbách.

Mimo jiné šlo do voleb se ctižádostivým legislativním programem pro resort spravedlnosti, na jehož formulování se výrazně podílela pozdější ministryně spravedlnosti Helena Válková. Přinášel příslib nejhlubších změn v resortu od polistopadové reformy. Jeho zásady se dostaly do koaliční smlouvy i do vládního prohlášení. Hnutí ANO pak získalo do svého portfolia ministerstvo spravedlnosti, do jehož čela prosadilo tvůrkyni programu Helenu Válkovou. Zdálo se, že pro resort spravedlnosti se otvírají zářné zítřky.