Skutečnost, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal dovolání proti zprošťujícímu rozsudku Aleny Vitáskové, dodává jeho rozhodnutí příchuť jedinečnosti, neboť je učinil nedlouho po zveřejnění záměru prezidenta republiky udělit jí 28.října státní vyznamenání. Spojení pokusu o zneuctění z jedné strany a vysokého ocenění druhou stranou určitě není časté. Je svébytným vyjádřením nezávislosti nejvyššího žalobce, nebo možná jeho náklonnosti ke kruhům, jež Alenu Vitáskovou nenávidí, protože oklestila jejich příjmy. V každém případě právě pro tyto zvláštní okolnosti jeho dílko přitahuje pozornost.

Argumentace Pavla Zemana stojí na dvou základních pochybeních. První je víra v existenci soukromých vztahů mezi ods. Michaelou Schneidrovou a Zdeňkem Zemkem st., které neexistovaly a v celém trestním spisu o nich není jediný důkaz. Druhé je nepravdivé tvrzení, že vydáním licencí Zemkovým elektrárnám v noci 31. prosince 2010 vznikla obrovská škoda, neboť získaly nárok na vysokou výkupní cenu podle cenového výměru z r.2009.

Posledně zmíněný problém vede k zamyšlení, kde se vůbec vzala fáma o dostatečnosti získání licence a uskutečnění prvního paralelního připojení jako podmínky pro získání práva na vysokou výkupní cenu. Důvod k zamyšlení je dán nejen významem otázky pro obžalované z kauzy „Vladimír Čimpera s spol.“, známé jako „kauza Vitásková“, ale skutečností, že až do převzetí výkupu elektřiny z fotovoltaických elektráren státní společností OTE a.s. k 1.lednu 2013 se neoprávněně obohacovaly i některé jiné firmy. Orgány činné v trestním řízení si toho vůbec nevšimly a celý proces s Alenou Vitáskovou & spol. proběhl ve stínu omylu, který z úvah žalobce o způsobené škodě dělá bezcenný blábol. Tím tato záležitost přetéká přes hranice tohoto soudního řízení.