Výsledkem rozporuplné koronavirové informační smršti může být jen chaos a nejistota - obavy a strach o vlastní zdraví i o zdraví svých blízkých, přehnané až úzkostlivé dodržování vládních nařízení na straně jedné, pochybnosti a nedůvěra k nim, která může logicky vést až k jejich ignoraci na straně druhé.

K důvěře v naši vládu a jejím rozhodnutím nepřispívají ani politické hrátky typu „restauračně – rouškové kauzy“ na Vyšehradě. Špatná mediální komunikace pana ministra může být jen zástupný problém, spíše jeho souputníci nabyli dojmu, že jim pan profesor přerůstá přes hlavu. Ale ať už byl režisérem této trapné scénky (nelze vyloučit ani provokaci) kdokoliv, zarážející je páně Prymulova neopatrnost. Vždyť už jako předlistopadový voják mohl předpokládat, že „kontraši“ (slangové označení pro předlistopadovou vojenskou kontrarozvědku) nikdy nespí. Ale pokud na jeho diskreditaci měl někdo zájem, je téměř jisté, že kdyby to nevyšlo na Vyšehradě, vyšlo by to jindy. Jiná věc je, zda se tento člověk vůbec měl stát ministrem zdravotnictví. To je ale otázka na pány premiéra a prezidenta.

Pro naše zdraví a duševní pohodu v této nelehké době jsou mnohem důležitější optimističtější informace. A alespoň ty, které se týkají epidemie koronaviru, lze najít např. v článku „Neděsme lidi, covid zvládáme, řekla primářka infekčního oddělení Bulovky“ (ZDE). Vždyť neustálé strašení katastrofickými scénáři nikomu neprospěje. Nebo snad ano?

Ale až tato epidemie odezní, tak jako zatím všechny dosavadní v minulosti, a opět nabydeme duševní rovnováhy, budeme se možná divit, co všechno se v době naší menší nebo téměř žádné „neepidemické mediální pozornosti“ a za minimálního zájmu mainstreamových médií událo.

A tak nebude na škodu si některé, byť možná zdánlivě nepodstatné události připomenout.