Myslím tím ledy, které způsobily válečné dobrodružství na Ukrajině. Je tomu pár dní, kdy německý kancléř Merz, vystupující od počátku svého kancléřství velmi důsledně rusofóbně, odmítl vést telefonické hovory s ruským prezidentem Putinem, a to na věčné časy. Prý by to posílilo pozici ruského prezidenta v budoucích vyjednáváních o míru na Ukrajině...

Donedávna bylo slovo mír, pokud jde o válku na Ukrajině, zakázaným slovem. Ten, kdo mluvil o potřebě mírového dlouhodobého urovnání konfliktu na Ukrajině (což jsem dělal s chutí), byl českými novinářskými šmoky označován jako „chcimír" nebo jako Putinova pátá kolona, případně dalšími roztomilými epitety.

Od té doby, co se ukrajinské pozice na 1100 kilometrů dlouhé frontě pomalu ale jistě hroutí a americký prezident Trump dává najevo svou nechuť vůči této, jeho předchůdcem Bidenem mu zanechané válce, se přeci jenom nálada poněkud mění. Myslím tím náladu v západoevropských politických elitách, tedy v nejvyšších vrstvách atmosféry. Toho důkazem je telefonát, který spolu měli ruský prezident Putin a francouzský prezident Macron. Ve dvouhodinovém rozhovoru spolu oba prezidenti hovořili jednak o konfliktu na Ukrajině, a dále pak o situaci na Blízkém a Středním východě, především v souvislosti se skončenou dvanáctidenní válkou Izraele s Íránem.