Musel jsem vstoupit do debaty a připomenout všem aktérům, že by raději měli řešit konkrétní dopady amnestie.

Jednání bylo pochopitelně vyhrocené, ale soudím, že místo toho, abychom  řešili konkrétní oběti trestných činů, kvůli kterým v zásadě celá ta hysterie ohledně amnestie vznikla, se debata přesunula do naprosto žabomyší války o to, jestli má větší pravdu ten či onen politik.

Měli bychom se vrátit k podstatě věci. A tou je to, že především v krajích, kde je vysoká míra nezaměstnanosti, v krajích, kde je větší míra chudoby, v krajích, kde je bohužel vyšší míra kriminality než je průměr České republiky, amnestie přinesla zásadní vyhrocení bezpečnostní situace.

Z tohoto hlediska, když už bych měl být osobní, je větší selhání ne na ministru spravedlnosti, ale na ministru vnitra, který v tomto směru nezareagoval, nezajistil koordinaci státního rozpočtu, posílení rozpočtu Policie České republiky na víceslužby tak, aby Policie ČR mohla chránit především v těch oblastech, kde se dalo předpokládat, že vzniknou větší bezpečnostní problémy se zajištěním bezpečnosti občanů České republiky.

To, že docházelo po amnestii k loupežným přepadením i za bílého dne, především kupř. v Moravskoslezském kraji nebo v Ústeckém kraji nebo v Karlovarském kraji, je nabíledni. Nicméně je naprostý nesmysl se tvářit, že toto je spor ministra spravedlnosti, premiéra a prezidenta. Toto je opakované a mnohé selhání především ministra vnitra v tom, jakým způsobem se řídí bezpečnost tohoto státu. A samozřejmě je tady i otázka nejenom vlastní bezpečnosti a mimořádných bezpečnostních opatření, ale i vůbec koncepčního přístupu, jak vláda na amnestii měla reagovat.