Strana TOP 09 se nebojí říkat, že je nutné v našem státu hospodařit. Lidé jako Karel Schwarzenberg, nebo v Plzeňském kraji Jaroslav Lobkowicz, jsou hospodáři.

Slovo hospodář, hospodařit, už téměř zmizelo z našeho slovníku. A přitom díky rozumnému a dlouhodobému hospodaření patřily české země v 19. století a za první republiky k nejrozvinutějším zemím Evropy. Slovo neznamená jen zemědělského hospodáře. Má význam obecnější, ale není shodné s výrazem ekonom.

 Hospodář je člověk, který přebírá majetek a hodnoty a je si vědom dočasnosti své správy i své zodpovědnosti za to, aby vše v pořádku předal dalším generacím. Má úctu k tomu, co bylo vytvořeno a snaží se to rozvinout. Ne riskantními operacemi „hop nebo trop", ale pozvolnou drobnou prací. Nerad bourá něco, co bylo vytvořeno v minulosti, ale snaží se to opravit a nově využít. Je schopen šetřit a neprojídat vše v přítomnosti, aby zajistil investice do budoucnosti. Uvědomuje si, že největším bohatstvím je aktivita svobodných lidí. Snaží se mít dlouhodobě motivované zaměstnance s dobrými vztahy mezi sebou, kteří vědí, proč a na čem pracují.

Hospodář si cení svého dobrého jména i jména své firmy. Nedělá nic, co by jeho jméno poškodilo. Nestaví grandiózní velké stavby jen na odiv, postupuje pomaleji a jistě, rozkládá riziko, jde cestou postupného rozvoje, konsensu a kompromisu. Hospodář také ví, že rozvoj a majetek není konečným cílem jeho snažení. Je jen prostředkem k tomu, aby lidé žili v souladu ve společenství a v souladu s přírodním prostředím. Majetek proto musí zčásti sloužit mezilidské solidaritě a veřejně prospěšným snahám.