Filip (KSČM): Věřitel ničeho nedosáhne, dlužník není oddlužen. Taková je situace

15. 2. 2013 13:16

Projev na 51. schůzi Poslanecké sněmovny dne 15. 2. 2013

Filip (KSČM): Věřitel ničeho nedosáhne, dlužník není oddlužen. Taková je situace
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vojtěch Filip

Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych s více než rok a půl zpožděním uvedl návrh zákona, který považuji i přes všechny peripetie, které tady byly, a změny zákona o exekutorech, v uplynulém období přijaty, za návrh, který reaguje na situaci, která se vyvinula v průběhu fungování od roku 2001. Evidentně i při návrzích, které byly předloženy ze strany vlády, se po desetiletém fungování exekutorů jako soukromých podnikatelů odehrálo něco, co hrozilo, ale co nemohl předpokládat zákonodárce ani v době v vzniku zákona číslo 120. Motivem pro předložení tohoto návrhu zákona je od předkladatelů jediná věc, že ten systém začal fungovat nikoliv ve prospěch těch, kteří nemají zaplaceno, tedy u věřitelů, ale nezačal fungovat ani tak, aby byly vypořádány záležitosti dlužníků, aby tedy k nějakému oddlužení došlo. Systém se svým způsobem pokřivil a jednotlivé změny, které od roku 2001 nastaly, přivedly tu situaci do takového stavu, že systém je nastaven tak, že věřitel ničeho nedosáhne, dlužník není oddlužen, popřípadě ještě věřitel zaplatí za to, že vůbec něco požadoval vrátit. A jediný, kdo na tom vydělá je exekutor, a jeho podnikání je tak svým způsobem privilegováno, protože nenese jakoby žádné riziko.

Navíc došlo zejména v souběhu s insolvenčním zákonem k tomu, že se pořádají exekuce, které svým způsobem neodpovídají, řekl bych, principům ani humanitárního jednání v 21. století. A je to tak, že, pravda, někdy velmi rychle dojde k exekucím, ale podíl příjmu exekuční kanceláře je při velké exekuci, kdy se odebere cokoliv a řeší se v průběhu jakýsi incidenční spor, to znamená, je-li tam ten majetek jenom dlužníka nebo někoho jiného, a ocenění majetku, samotná dražba exekuční, nucená atd. přináší exekutorské kanceláři 60 % podílu z vydraženého majetku a jenom 40 % zůstává pro věřitele. To si myslím, že není ale smyslem zákona o exekutorech. Teď neříkám, že to je obecná věc, ale existují v rámci exekutorské komory postupy, které ani ti slušní exekutoři, a podotýkám, že jsou v ČR velmi slušní exekutoři, kteří pracují ve smyslu toho původního úmyslu zákonodárce, ale žel se v té profesi také pohybují lidé, kteří takovouto slušnost nemají. Proto návrh zákona postihuje, řekl bych, právě to, aby novela byla přijata takovým způsobem, která zpřísní postup exekutora a bude směřovat k tomu, aby věřitel měl šanci získat své prostředky, které nějakým způsobem půjčil nebo které má z obchodního styku, a aby dlužník byl osobou, která má stejná práva jako kterýkoliv jiný občan, ale samozřejmě si musí vypořádat dluh, který svou činností, nečinností nebo selháním způsobil.

Proto tedy návrh zákona je rozdělen do čtyř částí, kdy největší část je právě směřována do zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti, do samotného exekučního řádu. Druhá část se týká právě insolvencí, to znamená tam, kde jsou nucené exekuce. A třetí část je dána už jenom účinností, která samozřejmě ve druhém čtení, pokud zákon bude propuštěn do druhého čtení, musí být změněna, protože, jak jsem předeslal, zákon jsme tvořili v roce 2011 po zkušenostech, kdy jsme si řekli, že po deseti letech naše odborné zázemí vyhodnotí účinnost zákona, jeho, řekl bych, úzká místa a pokusíme se tedy navrhnout něco jiného. A samozřejmě je tam i příloha, která je, řekl bych, návodem. Tady spíše se držím toho, abychom si ujasnili, jaký potom by byl postup Ministerstva spravedlnosti, které by takovou vyhlášku vydávalo, ale nečiním si nároku na to, aby to tak znělo.

Jenom říkám, kam až by mělo směřovat zacílení tohoto zákona. Ta první část, která je velmi rozsáhlá, je rozčleněna do více než 60 bodů, tedy 63 bodů, ale část z nich je jen rozhodnutí, které vyplývá z konkrétní jedné změny.

Pokud jde o samotný návrh zákona, nechci tady číst podrobnou důvodovou zprávu. Jen jsem si dovolil v důvodové zprávě připomenout, že vývoj právní úpravy po roce 1989 se soustředil na to, jakým způsobem se samotný institut exekuce vyvíjel a jakým způsobem bychom se měli chovat v 21. století.

Samozřejmě je významným pro právní sféru povinného ohledně jeho možností nakládání s majetkem. To omezení je samozřejmě nutné, spravedlivé, ale musí být učiněno takovým způsobem, aby v podstatě nebylo zablokováno jedním návrhem na exekuci plnění jeho povinností například vůči jiným věřitelům. To je podle mého soudu velmi důležité, protože v tomto případě by razantní postup, upřednostňování jednoho věřitele, mohl znamenat, že - pravda - jeden se svého práva domůže nikoliv na úkor dlužníka, ale na úkor ostatních věřitelů.

V tomto ohledu jsme do toho museli zapojit určité kroky, které jsou popsány v jednotlivých bodech a jsou odůvodněny ve zvláštní části důvodové zprávy.

Museli jsme připomenout v důvodové zprávě, že původní záměr zákonodárce, původní záměr vlády, jak ho předkládala v roce 2000, resp. v roce 2001, nebyl nijak špatný, ale změny, které tady byly postupem doby vynuceny /a bylo jich 28/ nepřivedly ten zákon do lepšího stavu, ale naopak do horšího. Z hodnocení jednotlivých kroků vycházely i naše jednotlivé záležitosti, jednotlivé návrhy na změnu.

To je asi k hodnocení platného stavu a důvodů, které nás k tomu vedly.

Náplní našeho návrhu není vytrhnout exekutora z jeho nezávislosti. To podotýkám. My trváme na tom, že pokud to má být exekutor, tak má být nezávislý, ale přitom při předpokladu jeho nestrannosti při výkonu exekuční činnosti je otázka nestrannosti a nezávislosti trochu tím, co si někteří zaměňují při samotném výkonu, protože ochrana práv třetích osob je samozřejmě i součástí konkrétních zákonných povinností toho, kdo exekuci vykonává.

Nechceme ani omezovat exekutora v nárocích na jeho odměny i náhrady dalších nákladů, ale nemůže to být tak, že to je podnikání sui generis, kde nenese žádné riziko. Potom jsme tedy nemuseli vůbec nic takového dělat, nemuseli jsme to připouštět a všechny ty platby mohou dělat samozřejmě podle původních pravidel zaměstnanci státu, resp. soudu, a vymáhat stejné částky, na které se dostali po novelách exekutoři.

To, co je smyslem toho návrhu, je zvýšit efektivitu exekučního řízení tak, aby případná hmotná zainteresovanost nebo další zvyšovaná hmotná zainteresovanost soudního exekutora nezpůsobovala tendenci překračovat zákonná opatření a zasahovat i do ústavně zakotvených práv nebo dokonce svobod jak povinného subjektu, ale také zejména těch třetích osob. A to si myslím, že se tady v těch dvanácti letech nějakým způsobem vyvíjelo k tomu nepříjemnému stavu, který je tady dnes.

Není možné, aby v právním státě bylo jakékoliv řízení v rozporu se základními zásadami a pravidly současného evropského práva. To jsme tedy do té Evropské unie nemuseli po vyhlášeném referendu vstupovat, když se chceme odchýlit od evropských pravidel, a to odchýlení je významné.

Poplatnost některým tendencím konce devadesátých let a začátku nového tisíciletí je tady evidentní a ani zásada ochrany a obrany povinného subjektu, zaručená exekučním řádem, možnosti nařízení pouze takového způsobu exekucí, upravených zákonem, a pouze takového rozsahu, který postačuje k vymožení předmětné pohledávky, v původním textu nepostačovala.

Víte, nejdramatičtější je, když například se potkáváte při své poslanecké práci v kanceláři s lidmi, kteří dluží /a teď budu říkat konkrétní případ bez jmen/ 23 tisíc korun včetně nákladů exekuce, a je jim obstaven majetek za 2,5 mil. Kč v nemovitosti. A ten člověk - promiňte mi - kdyby například exekutor obstavil jenom tu zahradu, která má samotná parcelní číslo a jistě by v tom konkrétním městysi postačovala na úhradu nákladů exekuce, ale on obstaví celý majetek včetně budov a včetně pozemků, i když má na výběr, jestli dá na všechno. A v tomto ohledu se nic neděje.

Případná žaloba na vynětí než přijde na řadu, tak do té doby se vůbec nedostáváme dál. Pomalost soudního řízení umožňuje exekutorovi v podstatě omezit práva povinného způsobem, který je nejen obtěžující, ale který je zásahem do jeho svobod a dokonce je zásahem i do práv a svobod jeho rodiny, protože dochází k něčemu, co zákon vůbec nepředpokládal.

Tady jsem řekl - řekl bych tu kategorii 23 tisíc a 2,5 mil. Kč - to si myslím, že to není desetkrát, to je stokrát tolik a nevidím žádný důvod, proč by například toto mělo být dále tolerováno.

V tomto ohledu bych mohl pokračovat v jednotlivých bodech. Nechci tady odůvodňovat všech 63 změn, které jsou v zákoně o exekutorech, ty vyvolané změny, a to kolegové právníci v této Sněmovně ze všech politických stran určitě cítí, že bylo nutné je provést do ostatních, jak do občanského soudního řádu, tak do insolvenčního zákona.

Tolik tedy podle mého soudu aspoň odůvodnění, protože ten tisk je opravdu starý. Pravděpodobně, když jste ho dostali, a kdo si ho přečetl, už i jeho obsah zapomněl.

Smyslem našeho návrhu tedy je náprava toho, co se v průběhu těch deseti resp. jedenácti let existence zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti stalo, kam jsme dospěli a kde vidíme základní vady, které omezují jak práva věřitele, tak zejména práva dlužníků nad míru, která je únosná.

Děkuji vám za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PSP ČR

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Senátor Drahoš: Před 30 lety papež Jan Pavel II. v Římě svatořečil Anežku Českou

20:01 Senátor Drahoš: Před 30 lety papež Jan Pavel II. v Římě svatořečil Anežku Českou

Komentář na facobookovém profilu ke svatořečení Anežky České