Vážený pane předsedající, dámy a pánové, za každým politickým rozhodnutím, za každým opatřením neosobní instituce, ať již to je stát nebo církev, stojí konkrétní lidé. Mohou to být právě tak ti, kdo rozhodují o osudu jiných, jako ti, kdo jsou jejich rozhodováním postiženi. Bible, základní zdroj křesťanské věrouky, vcelku nic neříká o bohaté církvi. Naopak, Kristus a jeho apoštolové byli chudí. Chceš-li dokonalým býti - cituji slova z evangelia podle Matouše - jdiž a prodej majetek svůj a rozdej chudým a budeš míti poklad v nebi. A pojď a následuj mne.

Například dominikáni a minorité se ve 13. století stali hlavními městskými řády, a to řády žebravými. Neměli vlastnit žádný nemovitý majetek. Naprostá chudoba je měla odlišit od starých upadajících řeholí a obživu měli nacházet jen ve službě církvi a věřícím. Za nimi nebo za ni měli dostávat svůj denní chléb. Časy se ovšem mění a církve s nimi. A tak i papež Benedikt XVI. se nechal slyšet, že materiální věcí vystupují do popředí a stírají rozdíly mezi dobrem a zlem, což způsobuje, alespoň podle Svatého otce, že lidstvu hrozí temnota. Ostře pak kritizoval zejména vzrůstající odchod lidí od náboženské víry a podceňování role náboženství.

Nepochybně měl na mysli i Českou republiku, která patří k nejméně zbožným zemím světa. Lidé se v naší zemi od zavedených církví skutečně odvracejí, což je nepochybně i výsledek toho, že si s nimi spojují jen majetkuchtivost, nikoli touhu po duchovních hodnotách a odříkání se blahobytu a obětavosti pro chudé a potřebné.

Před dvaceti lety - napsal nedávno publicista Jiří Hanák - jsme s kolegou z Lidových novin dělali rozhovor s tehdy ještě málo známým Dominikem Dukou. Na otázku o navrácení církevního majetku nám řekl: Jenom to ne, to by nás zabilo. Myslí si dnes už primas český - položil si pak Jiří Hanák řečnickou otázku - že církev katolická od té doby tak zesílila, že ji už případné navrácení majetku nota bene vypočítaného podle oka z kašparovy krávy těžce nepoškodí?


Nám o majetek tolik nejde. Kristus hlásí - reagoval pak koncem března letošního roku kardinál Dominik Duka - že v bohatství není štěstí. Jedním dechem však k tomu dodal: My s těmi penězi budeme muset hospodařit za pomocí bankovních institucí. Už jednáme s mezinárodními odborníky, abychom správně hospodařili a aby to hospodaření bylo kontrolovatelné.

Ano, katolická církev se už chystá na život poté, co jí vládní koalice Občanské demokratické strany, TOP 09 a Karolíny Peake přihraje mnohamiliardový dar. Katolíci prý spoléhají hlavně na pronájem budov a pozemků, výtěžek z lesů i další podnikání. Podle ekonoma pražského arcibiskupství Karla Štíchy jsou prý naprosto liché informace, že se církev chystá velkou část majetku ihned prodat. Za 20 let jsme toho více nakoupili než prodali - dodal k tomu Štícha. Ano, již dnes získávají církve velkou část svých zisků z pronájmu nemovitostí, např. premonstráti obhospodařují dva pivovary v Želivě nad Sázavou a v Břevnovském klášteře místní benediktini už pronajali část barokních stájí čtveřici sládků. Olomoucká diecéze již řadu let podniká ve vinařství. Pražské arcibiskupství je pak jedním z významných investorů v Dolních Břežanech na jihu Prahy, kde vzniklo okolo 160 nových bytů za 1 až 10 mil. korun. Ano, církve pronajímají byty i podnikatelské prostory. Kláštery se pak často orientují na turisty, provozují hostince a poskytují i ubytování. Do zemědělství se naopak církve nehrnou. Půdu se chystají pronajmout současným nájemcům. Hospodařit na darovaných pozemcích mají prý v úmyslu jen některé řády. V lesnickém oboru se však pokoušejí katolické farnosti podnikat již delší dobu. V případě lesů hodlají prý dosadit své lidi do vedení lesních podniků, ostatní zaměstnanci údajně zůstanou. S tím počítají ve všech českých i moravských diecézích. Z obavy, že faráři a kněží by mohli spekulovat s darovaným majetkem a vydat se cestou různých šíbrů, nechala Česká biskupská konference zapsat na Ministerstvu kultury do rejstříku církevních právnických osob speciální formuli. Ta kněžím zabraňuje bez souhlasu biskupa disponovat s farním majetkem, který má vyšší hodnotu než 100 tis. korun. Prý tak došlo k sjednocení českého práva s právem církevním.

Pod dohledem nejsou však jen kněží a děkani, ale i biskupové, kteří zase podléhají kontrole Vatikánu. Pravomoc diecézního biskupa je tak omezena 40 miliony pro jednotlivý případ, nad tuto mez potřebuje schválení svatého stolce. Je ovšem skutečností, že Vatikán se ocitl na americkém seznamu zemí vhodných k praní špinavých peněz. Ve zprávě zveřejněné 7. března letošního roku Washington opravdu jmenoval Vatikán jako jednu z 68 zemí, u niž panuje obava, že v nich může docházet k praní špinavých peněz a jiným finančním zločinům. Vatikán tak skončil ve stejné skupině zemí vzbuzujících obavy z praní špinavých peněz, jako např. Albánie, Egypt, Malajsie a Jemen, ale také Česká republika. Papež Benedikt XVI. zahájil dokonce interní vyšetřování úniku tajných či citlivých dokumentů obviňujících církevní hodnostáře z korupce, finančních machinací a mocenských bojů v nejvyšších kruzích Římskokatolické církve.

Vatikán se dostal do potíží již v loňském roce, a to kvůli neprůhledným finančním transakcím. Italské úřady pak zablokovaly účty vatikánské banky, která spravuje peníze nejen Vatikánu, ale i katolických organizací v celém světě. List Corriere della Sera okomentoval celkovou situaci následovně: Klima ve Vatikánu je mimořádně napjaté. Nikdo si není jistý, že právě jeho telefon nebo pracovna nejsou odposlouchávány, a nikdo nikomu příliš nevěří.

Papež Benedikt XVI. jako zákonodárce, výkonný šéf církve a státu Vatikán, ale i jako soudce, proti jehož rozhodnutí ve věcech církve není odvolání, nemá tedy nyní na růžích ustláno. Začalo to připomínáním toho, že byl před druhou světovou válkou členem nacistické organizace Hitlerjugend a koncem války pomáhal fašistickým jednotkám u protiletadlových kanonů. Nedávno pak mezinárodní organizace obětí sexuálního násilí a zneužívání pedofilními kněžími se sídlem ve Spojených státech obvinila hlavu Římskokatolické církve a několik kardinálů u Mezinárodního trestního soudu v Haagu z odpovědnosti za zastírání sexuálního násilí páchaného v minulosti duchovními na dětech a mladistvých. Řeč je o několika desítkách tisíc nezletilců, sexuálně zneužívaných v katolických školách, seminářích a sirotčincích. Řeč je i o kastraci zneužívaných chlapců na církevních psychiatrických klinikách, a to prý v rámci léčby jejich homosexuálních sklonů.

Případy zneužívání přišly již velice draze diecézi ve Spojených státech a Irsku. Americké oběti dostali v přepočtu celkem 28 mld. korun, irské 40 mld. korun. Vatikánu hrozí, že kvůli aférám přijde o část příjmů, protože např. bohatou německou církev, jednoho z jeho nejštědřejších přispěvatelů, opouštějí nespokojení věřící. Od roku 2005 vystoupilo v Německu z církve na 700 tis. katolíků. Pro dokreslení uvádím, že katolická církev v Německu alespoň podle spolkového ministerstva financí, získala např. v roce 2008 v přepočtu 132 mld. korun.

Ne, nehodlám zde prezentovat katolickou církev jako zkostnatělou a vlastní setrvačností fungující instituci. Nehodlám ji prezentovat ani jako divadlo, které obyčejným lidem nabízí právě jen to svérázné představení, kdy si jistí pánové oblečou hábity, které pro někoho nejsou ničím jiným než divadelními kostýmy. Respektuji totiž právo na svobodu vyznání, které se opírá také o skutečnost, že mnozí věřící významně přispívají k budování naší společnosti. A nehodlám zde komentovat ani to, že papež personálně změnil správní aparát, v němž se objevilo nemálo hezkých žen, i když katolická církev ženám nadále odpírá svěřit i ty nejnižší úřady.