Už jsem si zvykl na to, že při hledání pohnutek, které pachatele přivedou k zabíjení zcela nevinných lidí, se často zmiňují jakési „polehčující“ okolnosti. Pachatel vyrůstal v neúplné nebo velmi chudé rodině, spolužáci ve škole se mu posmívali, holky ho nechtěly, nešly mu počty a nebo byl zkrátka „vykořeněný“. Před pár dny dopadla policie bostonského vraha, je ve vážném, ale stabilizovaném stavu. Tipnu si, že více než týden na informace o jeho částečně pochopitelných motivech a o tom, že za to vlastně ani tak moc nemohl, čekat nebudeme.

Z mého pohledu nemá takový člověk, bude-li mu čin u soudu prokázán, žádná jiná práva, než obyčejný masový vrahoun. A do toho počítám i shovívavé komentáře západních intelektuálů. Když zběsilí a „vykořenění“ výrostci v jižní Francii rozbíjeli po desítkách automobily na ulicích, četl jsem takových komentářů víc než dost. Bojím se, že je budu číst i v tomto bostonském případě.