V Česku existuje tzv. smíšený model státní správy a samosprávy. Na radnicích proto sedí dva typy úředníků – ti, co dělají pro stát, a starosta nebo primátor s nimi nehne. Zároveň i ti, co dělají pro město a jsou podřízeni přímo vedení radnice. A teď vám dám otázku: když je někdo nespokojený s činností stavebního úřadu nebo registrem aut, na koho asi nadává? Samozřejmě, že na starostu nebo primátora. Ve skutečnosti však tato agenda spadá pod stát, i když tito úředníci sedí ve stejných barácích jako „zbytek“ radnice.
No, zbytek je vlastně silné slovo. Jen pro představu: v průměru 70 procent úředníků na radnici pracuje pro státní správu, ale lidé za výsledky jejich práce peskují představitele samosprávy. Cítíte tam tu systémovou nelogičnost?
A nejen to. Stát už léta na radnice přenáší nové a nové funkce a úkoly, ale s těmi funkcemi a úkoly nepřesouvá z centra adekvátní peníze. Samosprávy tak celá léta dotují stát. Tak a teď ať mi někdo řekne, proč na tyto věci nový zákon vůbec nemyslí.
Vyšlo na serveru Pravý břeh, publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
reklama
