Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážený pane senátore, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem projednávání tohoto vládního návrhu zákona v Senátu.

Myslím - a věřím, že se shodnu s velkou většinou z vás, kteří se zapojili do těch diskusí o zákonu o ovzduší - že v průběhu celého legislativního procesu došlo bohužel ke zjednodušení podstaty tohoto zákona, jako kdyby to měl být pouze a jedině zákon poplatkový. A přitom to poplatkový zákon není. Ta podstata toho zákona spočívá někde jinde.

Když jsem tady několikrát vystupoval v jednotlivých čteních i v rozpravě, tak jsem se snažil vysvětlit, co jsou ty aspekty, kterými se v zákoně zabýváme. Ať už je to otázka regulace, nastavení podmínek pro průmysl, ať už je to zavedení toho principu například kompenzací, ať je to otázka dopravy a zpřesnění podmínek pro vytvoření nízkoemisních zón, ať je to otázka vytápění domácností a stanovení pravidel pro zavedení a uvedení na trh jednak kotlů a jednak pro domácnosti, a pravidel vytápění. A tak bych mohl pokračovat.

Pravdou je, že i v Senátu byla vedena velmi obsáhlá diskuse na jednotlivých výborech, na dvou, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, která ve svém důsledku se zabývala tou otázkou poplatkovou.

Dovolte mi zmínit, že otázka poplatkové povinnosti, která je postavena na principu, který v Evropě je nazýván - na pravidle - polluters pay, tedy znečisťovatel platí, nebo znečisťovatelé platí, je princip, který je součástí českého environmentálního práva od samého počátku 90. let. Jeho principem je motivovat a snažit se hledat řešení.