Zkušenost, se kterou je dobré se vyrovnat. V Německu nyní našel Centrální úřad pro objasňování nacistických zločinů padesátku dozorců z koncentračních táborů. Většině z nich je kolem devadesáti let. 

 

Přesto mají stanout před soudem a vyslechnout si trest za své zločiny. Jak je to u nás? Kolik trestů získali ti, kteří naši komunistickou totalitu stavěli a udržovali? Vzpomínám si na období roku 1989, kdy mnozí komunisté strašili tím, že nespokojenost s režimem přinese "věšení komunistů na lucerny". 

Nic takového se tehdy v "sametové revoluci" nestalo. Bohužel mám někdy dojem, že se vlastně nestalo vůbec nic. 

 

Komunistický režim v Česku neměl, pravda, koncentrační tábory, měl ale uranové doly, oddíly PTP a vězení. Měl procesy 50. let, měl znárodnění a kolektivizaci, střílel na hranicích ty, kteří chtěli odejít. 

Kolik individuálních osudů zničil, kolik rodin rozvrátil, kolik životních cest obrátil v beznaděj! 

 

V Německu došli k názoru, že jakákoli činnost v koncentračním táboře stačí k odsouzení za napomáhání vraždě. Také na zločinech, které se staly v komunistickém Československu, se podíleli konkrétní lidé. Víme dnes, dvacet let v novém režimu, kteří? 

 

U nás se o spravedlnosti pochybuje. Jak dlouho se parlamentem vleklo odškodnění účastníků třetího odboje? Jak dlouho trvaly církevní restituce? Jak dlouho se konstituoval Ústav pro studium totalitních režimů? A kolik představitelů komunistické moci stanulo tváří v tvář soudu? Jako by soud byl v duchu slov o "věšení komunistů na lucerny" mstou. 

 

Nemělo by nám být jedno, v čem žijeme. A nemyslím tím jen ekonomické podmínky. 

Bez vyrovnání se s minulostí je přítomnost kulhavá a budoucnost může skončit na invalidním vozíku. V naší společnosti žije už druhá generace, která komunistickou totalitu nezažila. A právě našim dětem jsme povinni historickou pravdu přinést. 

 

Pravdu pojmenovanou. Místo toho jsme svědky, že kandidátem na ústavního soudce je prezidentem navržený komunistický prokurátor. A média, která denně přinášejí spekulace o různých korupčních skandálech, k tomu mlčí. Zřejmě platí - jiný kraj, jiný mrav. Doufám jen, že nejsem v této zemi sám, komu takový stav vadí.