Minimální mzda se nezvyšovala od roku 2007. A teď si to spočítejte: Čistá minimální mzda jednotlivce je 7 120 korun a životní minimum? Přesně 3 410 korun.
Od roku 2005 do roku 2012 se náklady na bydlení zvýšily v průměru o 42 procent. Od roku 2007 do 2012 podíl čisté minimální mzdy a životního minima zvýšeného o náklad na bydlení klesl ze 117 procent na 78 procent. Dostali jsme se do situace, kdy životní minimum spojené s náklady na bydlení u mnoha lidí přesahuje minimální mzdu.
Důsledky jsou jasné. I lidé, kteří pracují a vydělávají, musí nakonec žádat a také mají nárok na to, aby jim stát dával sociální dávky. Navíc už totiž tolik jako dřív neplatí, že když jeden člen rodiny vydělává méně, pomůže mu jeho partner. Přibývá lidí, kteří žijí v jednočlenné domácnosti.
Minimální mzda se týká asi 3 procent pracujících občanů. Tedy zhruba 120 tisíc lidí. Jsem přesvědčená o tom, že člověk, který pracuje, by se také svou prací měl uživit a neměl by se dostat do situace, že musí po státu žádat ještě sociální dávky. Měli bychom motivovat občany, aby pracovali. Jako ministryně práce a sociálních věcí se snažím nejen o to, aby stát pomáhal těm, kteří jsou bez práce a bez příjmů. Zároveň je mou povinností najít míru mezi tím, aby se chodit do práce vyplatilo i lidem, kteří mají nízké mzdy a nepadali tak do záchranné sítě státu.
Ze zemí evropské sedmadvacítky existuje zákonem stanovená minimální mzda ve 20 státech. Srovnáme-li se s vyspělými zeměmi jako je Francie či Velká Británie, pak tamní minimální mzda dosahuje čtyřnásobku – konkrétně 1200 až 1400 eur. Nižší minimální než v Česku je pouze v pobaltských zemích, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku.
Nejde tedy o politiku, ať již pravicovou nebo levicovou, ale o pomoc lidem. Těm, kteří si našli práci a chtějí pracovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ludmila Müllerová
