Hospodářství země klesá, koupěschopnost obyvatel klesá a ekonomika státu prohlubuje zaostávání za okolními zeměmi a nejvyspělejšími státy světa. Pokud ve sněmovně dojde na debatu na ekonomická témata, vytáhne ministr financí vždy trumfové eso: tato vláda prý dosahuje fenomenálního úspěchu při prodeji českých státních dluhopisů. České dluhopisy totiž nabízejí investorům jen o něco málo vyšší nominální výnos nežli německé. Je to pravda, ale ne celá.

Zatím se panu ministrovi vždy v závěru každé, pro vládu nepříjemné debaty o ekonomice, toto trumfové eso podařilo vynést. Naposledy při mé interpelaci, kdy jsem se ministra financí tázal, jak se daří plnit tzv. prorůstová opatření schválená nedávno vládou. Plnění vládních opatření nic moc, a tak bylo trumfové eso opět vyneseno. Pan ministr se tváří, jakoby dnešní vývoj „spreadu“ (rozdíl v úročení oproti státním papírům, zj. německým, proti tzv. benchmarku) českých státních obligací byl v dnešní EU něčím mimořádně výjimečným a také ve vztahu k minulým vládám něčím úžasným.

Pokud jde o EU a eurozónu, pak klíčovou funkci při prodeji dluhopisů států převzala Evropská centrální banka (ECM), která sama vykupuje ohrožené dluhopisy a tím sráží úrokové sazby celého trhu. To před léty nebylo, ale ECM to nebude a nemůže dělat věčně.

Podle „Zprávy o finanční stabilitě ČNB“ za rok 2011, která nabízí nahlédnutí i do první poloviny roku 2012, byly výnosy českých státních dluhopisů nad německými, francouzskými a belgickými, ale výrazně níže nežli španělské či italské.