Strany se mění, lidé zůstávají. To už říkal Winston Churchill, když ho - v jeho vidění světa - otravovali novináři s dotazem, jak může přecházet mezi stranou liberální a konzervativní. V roce 1989 jsem pomáhal obnovovat stranu, jejímž posláním bylo chránit ty, kdo chtějí žít slušně a pro něž stát není ani kořistí, ani nutným zlem. Dnes je to skoro výročí, dvacet dva let, co jsem tuto stranu, Českou stranu sociálně demokratickou, pomáhal obnovovat a díky mně i mnoha dalším nadšeným idealistům, se myšlenka stala skutkem. ČSSD se stala neodmyslitelnou součástí české politiky.
Demokratická politická strana je slib. Demokratická politická strana má program jako svůj závazek. Slib, daný ve volbách voličům, je jejím nepřekročitelným zákonem.
To jsem vždy ctil.
Už proto dále nemohu chodit mezi lidi, podávat jim jako bývalý premiér a předseda ČSSD ruce, když neumím vysvětlit, proč třeba hejtmani za ČSSD vypověděli smlouvu s voliči z roku 2008 - nejdříve tím, že opustili slib boje proti poplatkům a dnes se připravují na privatizaci krajských nemocnic.
SLEDUJEME téma: Paroubkova nová strana
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
