Jenže i kdyby počet obětí ve skutečnosti byl nižší či dokonce podstatně nižší než se veřejnosti trvale servíruje, jsou poměry v zemi lidskou tragédií. Západ se rozhodl do původně vnitrosyrské války přímo vojensky nevstupovat, NATO hraje – na rozdíl od Libye - mrtvého brouka. Cíl politiky Západu je ovšem jasný – změna režimu, odstranění prezidenta Bašára Asada.

Vysvětlení této situace je několik. Západ, jehož jsme my nejen historicky a kulturně, ale dnes už i institucionálně součástí, vidí současný chaos v Libyi, v Egyptě, v Tunisku, naposledy v Mali. Registruje faktický rozpad Iráku. Má husí kůži z vývoje v Afghánistánu po svém vynuceném odchodu v příštím roce. Vidí zmar všude, kam vstoupil americký a západní voják. Všude kde svou okupací zanechal spoušť nejen v ekonomice, v mezikonfesionálních vztazích, ale i v řadě dalších oblastí. A nevídaně prohloubil nenávist většiny místního obyvatelstva proti sobě. Zoufalý výkřik někdejší Obamovy ministryně zahraničí Clintonové po útoku na americký konzulát v Benghází „ Jak nám to mohli udělat? „ je snad nejlepší ilustrací nejen americké politické slepoty. A odrazem nebezpečného ignorování reality.

Na současnou bouři v islámském světě si zadělal Západ už dávno - především kolonialismem. I otrokářstvím. Zločiny evropských demokracií v arabském a muslimském světě, v černé Africe i v Asii z tohoto období nejsou a nebudou v neevropských civilizačních okruzích zapomenuty. Nic na tom nemění dnešní snaživé omluvy Francois Hollanda Alžířanům, ani Davida Camerona Indům, byť v Evropě vnímané jako šlechetné.

Radikální islám, někdy označovaný jako islamismus, je nebezpečnou deviací jednoho z největších, kulturně a vědecky nejtvořivějších světových náboženství v lidských dějinách – islámu. Je do značné míry dítětem studené války. V jejím stínu se narodil, vyvíjel a modifikoval. Rovněž neschopnost Západu po dlouhé dekády reálně přispět k vytvoření palestinského státu je trvalým „ producentem „ politického islámu, zejména protiamerických a celkově protizápadních nálad v arabském a islámském světě.

Navíc Západ opravdu trpí nevyléčitelnou politickou slepotou. V Mali bojuje proti islámistům z místní, magrebské odnože Al Kaidy. Naopak spojence Al Kaidy v Sýrii podporuje. Bojují přece proti prezidentu Asadovi, jsou součástí „rebelů“.