Vzhledem k většině, kterou má v Senátu ČSSD, soudím, že půjde nejen o hlasování o kandidátovi, ale také o tom, jaká vlastně současná ČSSD je. Plyne totiž z rostoucí nespokojenosti s koalicí, že opozice je automaticky lepší?

Se Zdeňkem Koudelkou se v mnohém neshodnu, to však není podstatné. Zkrátka, někdo z ústavy vyvozuje postavení prezidenta silné, až imperiální, jiný nikoliv. U bývalého poslance a dosud člena sociální demokracie může být proprezidentská interpretace ústavy překvapující, ale proč ne. Podíváme-li se však do kandidátova životopisu či jen pátráme ve vlastní paměti, zjistíme, že Zdeněk Koudelka se opakovaně objevuje v souvislostech, které by pro kariéru ústavního soudce měly být diskvalifikující. Zdeněk Koudelka je totiž muž vždy přičinlivý, úslužný. K politikům, nikoli k ústavě. Soud, jehož údem se chce stát, chrání ale ústavu, nikoli politiky.

Tvář opoziční smlouvy Byl výraznou tváří opoziční smlouvy a jejího úsilí o protiústavní reformu volebního systému. Aktivně se podílel na rozvoji praxe tzv. přílepků, tj. věcně nesouvisejících pozměňovacích návrhů, kterou Ústavní soud prohlásil za protiústavní. Velmi podivně si počínal ve vleklé kauze Diag Human, v níž současně radil ministrovi zdravotnictví i působil v komisi, která měla postup ministra prověřit. V době, kdy se poslancům jevilo, že předčasné volby budou pro ně výhodné, a zkrátili si volební období, jako kdybychom žádnou ústavu neměli, stál na jejich straně. A vždycky, když se prezident republiky dostal do sporu s ústavou, stál pro změnu na straně jeho. Vrcholem jeho dosavadní kariéry bylo působení ve funkci náměstka nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké.