Po šesti letech ve vládě (premiér Mirek Topolánek 2006-2009, premiér Petr Nečas 2010-2013) by se nejsilnější vládní strana měla za normálních okolností před voliči chlubit svými dosaženými úspěchy, tím co pro zemi a její občany ve vládě udělala, jaká zlepšení a modernizační kroky prosadila a vybojovala. Jenže ODS nic takového nemá.

Země je v nejdelší hospodářské recesi od roku 1997, nezaměstnanost je nejvyšší od roku 1989 a veřejný dluh se od roku 2006 zdvojnásobil. Ztrojnásobila se daň, kterou platíme za potraviny, bydlení a léky, zdvojnásobila se daň z nemovitosti, ačkoliv před rokem 2006 ODS předkládala návrhy na její zrušení.  S velkou pravděpodobností přijdeme o 100 miliard korun z fondů EU v důsledku neschopnosti připravit smysluplné projekty. V příští finanční perspektivě po roce 2014 dostaneme z fondů EU už rovnou o 160 miliard korun méně. Tím vším se věru chlubit nelze. A co vládní pravicové reformy? Nečasova vláda je dokonce sama ruší, zděšena poklesem volebních preferencí či v důsledku jejich naprosté nesmyslnosti.  A tak skončí superhrubá mzda, sKarta, některé Julínkovy poplatky ve zdravotnictví, „nestihne“ se školné na veřejných vysokých školách. Měnit se má znovu i zákon o zadávání veřejných zakázek, protože jeho minulou podobu vládní koalice dostatečně nedomyslela. V záchvatu paniky možná ODS vrátí pracujícím důchodcům i slevu na dani, kterou jim před rokem sama sebrala. Nelze se divit, že nejisté a chaotické vládě nedůvěřuje 89% občanů.