Nemá smysl rozebírat podstatu a cíle organizátorů, ale vyplatí se přemýšlet o příčinách, které vhání do náruče zřejmých manipulátorů a politických šíbrů část české společnosti.
Nejsme v tom, Česká republika, sami. Tato hnutí neklidu zmítají celé jižní křídlo Evropské unie a v americké mutaci „okupují Wall Street“. Nelze je nijak přesně ideově zařadit. Sdružují radikální levicové proudy, pacifisty, anarchisty, bojovné ekologisty, pravicové extrémisty a bojovníky za rasovou čistotu.
Chtějí strhnout „starý prohnilý svět“, řekli bychom slovníkem zdejších komunistů. Prostředí jim k tomu nahrává a vhání do jejich řad lidi zkoušené nelehkou ekonomickou a sociální situací. Ti mají sklon věřit, že jejich složitou životní situaci (ať již byla způsobena souhrou neblahých náhod nebo jejich vlastním „přičiněním“) lze vyřešit strhnutím vlády a demokratických institucí.
Motivace této skupiny obyvatel, ať již v ní jsou penzisté obávající se o svůj životní standard či mladí nezaměstnaní lidé, lze chápat.
Nelze ovšem pochopit část českých médií včetně mnohých významných komentátorů, kteří sice správně náladě pod hladinou rozumí, nicméně zjevně politickému přeformátování společnosti fandí. V naivní víře, že po pádu dnešních demokratických stran to budou oni, kdo budou vyvolenými k budoucímu vládnutí. Zásadně se ale mýlí. Ten, kdo by přivodil zvrat demokratického systému prostředky, kterými pracuje a které používá, už by ke svému vládnutí nikoho dalšího nepotřeboval.
Ekonomická krize, tak jako vždy v minulosti, radikalizuje část veřejného mínění. Obavy většiny z oslabování svých nároků na sociální jistoty či dokonce strach z jejich ztrát ve prospěch různě definovaných menšin, vytváří prostor pro hlasatele jednoduchých sloganů.
Vlády si, zcela v zajetí politické korektnosti, která po léta rozleptává svobodnou diskusi a tím brání pojmenování nešvarů ve společnosti, zužují prostor k prosazování vhodných řešení vážných problémů.
Úporná a statečná snaha kabinetu dostat pod kontrolu dluhy veřejných rozpočtů naráží na nepochopení společnosti. Ale tím si je částečně vinna sama vláda.
Jen a pouze ona se musí pokusit vysvětlit veřejnosti celý kontext, ve kterém tu navrhuje krátkodobé snížení růstu penzí, tu navrhuje úpravy daňových sazeb. Nelze se divit, když ministr financí oznámí růst sazeb daně z přidané hodnoty a veřejnost jeho záměru nerozumí a odmítá jej, aniž by při tom nevysvětlil proč k takovému opatření dochází, co přinese a jak budou získané prostředky využity.
Zcela nepochopitelně selhávají nejvýznamnější média. Každodenně sice „pumpují“ náladu pod hladinou zprávami kdo kolik bere a kdo dostal jakou odměnu, ale složitější a náročnější analýzu současného stavu a rozbor skutečných problémů nenabízejí.
Pokud by se měla i nadále atmosféra ve společnosti radikalizovat a pokud by mělo být v ohrožení samotné demokratické směřování země, média se na tomto stavu podepíší mírou vrchovatou.
Ani politika v době ekonomické a zejména hodnotové krize nenabízí svoji nejlepší tvář. Ano, prezident Klaus má pravdu tvrdí-li, že „reality show“ v přímém přenosu odhalující politické zvrácenosti Věcí veřejných před soudem, dokonávají své dílo zkázy.
Zloba v ulicích je signálním balónkem nálad, které kypí pod společenskou hladinou. Současná politika – a zdůrazňuji vládní i opoziční – by si těchto nálad měla všímat. Je v zájmu jak ODS a TOP 09 tak ČSSD (jako rozhodujících politických stran), aby společně obrousily hrany společenského neklidu.
Strkání hlavy do písku by je mohlo snadno stát jejich existenci, ale především připravit tuto zemi o svobodu a (třeba nedokonalou) demokracii.
PaedDr. Ivo Strejček
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
poslanec EP
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS
