Mezitím významně láteřil, že nestíhá, že má moc práce, že kominíků je málo v době, kdy je každý majitel povinen dělat několik kontrol svých komínů ročně. Není prý dorost, nikdo výuční list zamazaný od sazí nechce. Jak to, prý, s ním bude dál? A teď, ještě k celé té bídě slyšel, že bude muset jít později do důchodu. Nejraději by už na penzi byl!
Napadlo mě, že má tak trochu pravdu. I jeho práci dostihl - dnes všudypřítomný - zaopatřovací stát. Vynutil si další z tisíce zákonů, které mají určovat běh našeho života. Starat se o naše pohodlí, bezpečí a blaho.
Z podivné logiky sociálního státu plyne, že život již není nekonečným řetězcem rizik a my jsme jejich nositeli. Stát nám podbízivě vnucuje svoji opatrovnickou roli - postarám se o tebe, ale ty mi musíš na oplátku slepě věřit.
Ničí tím náš instinkt, po tisíciletí přítomný, víry ve vlastní síly a přesvědčení o tom, že každý jsme povinen převzít odpovědnost sám za sebe.
Tedy i za své komíny. Není důvod, aby stát vstupoval mezi nás a pojišťovací ústavy. To je naše soukromá věc. Je na nás, jak se proti nástrahám života máme zabezpečit - a zdali tak vůbec chceme činit.
To je nekonečně svobodný (a já dodávám správný) svět, ve kterém mi někdo nabízí podmínky a já je, na základě výhodnosti, přijímám či odmítám.
Komínům tedy s jistotou rozumí každý z nás a každého z nás (více či méně) trápí, jaké povinnosti na nás stát klade. Oprávněně se ptáme, proč nás několikrát ročně nutí zvát kominíky. Láteříme na úřednického šimla a spíláme svým poslancům.
Ale jaký je rozdíl mezi převzetím zodpovědnosti za náležitý stav své nemovitosti a odvahou přiznat, že jsem to pouze já sám, kdo odpovídá za kvalitu svého života, tedy i za míru svého blahobytu v penzi?
Stát přece nemá rozhodovat (a tedy určovat), jak máme nakládat se svými penězi. Kam je máme ukládat a kterým spořitelnám či fondům máme věřit. Stát nám nemá slibovat, jak se budeme mít v penzi.
Má dnešním mladým poctivě a na rovinu říci: buďto budete rodit více dětí, nebo nebudeme v budoucnosti schopni garantovat vaše penze. Má je postavit před srozumitelnou pravdu - na penzi se musíte po celý svůj produktivní život připravovat sami, je rozumné si spořit. Podle výše svých úspor se posléze bude měřit i váš blahobyt v penzi.
A také nezapomeňte, že je dobré pečovat o své děti, neboť ony by se mohly o vás (alespoň trochu) postarat, až budete staří. Bylo by dobré v současném - na rodinné vztahy - rozevlátém světě oprášit ctnosti rodinné mezigenerační solidarity.
Ale kdyby byl stát skutečně férový, musel by dodat: uděláme vše pro to, abyste bohatli. Snížíme vaše daně, aby vám zbylo více ve vašich peněženkách. Investujte, stavte, nakupujte s rozvahou tak, abyste své peníze ukládali a mohli je zpětným prodejem získat zpět.
Ale varujeme vás: budete-li plýtvat a nebudete-li myslet na budoucnost, máme pro vás pouze záruku nízkého a pro všechny stejného (rovného) příjmu. Říkáme vám to dostatečně předem a včas. Zařiďte se podle toho!
Komíny i penze tedy mají jedno společné: je zbytečné a dokonce obtěžující spoléhat se na chůvu stát. Spolehněme se sami na sebe - a vynuťme si to na státu. To bude stačit.
Jen jediná otázka mi tento ideální svět komplikuje. Je současná společnost - zvyklá na blahobyt - připravena na převzetí takové mír osobní zodpovědnosti a chce to ještě vůbec?
PaedDr. Ivo Strejček, člen výkonné rady, předseda regionálního sdružení a poslanec EP
Dále čtěte:
Strejček (ODS): Obce nemohou do nekonečna dotovat svoz odpadu
Strejček (ODS): Stát je tu od toho, aby nastolil pořádek a zajistil bezpečné ulice
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: istrejcek.cz
_profil_top.jpg)
