Tomáš Julínek rozhodně nikdy nebyl troškař, pokud se jednalo o finance. Stačí vzpomenout zavedení poplatků ve zdravotnictví, kdy řádně provětral pacientům peněženky. Jak se nyní ukázalo, bývalý ministr byl velkorysý a zřejmě pracoval v tomto směru ve skutečně velkém stylu. Škoda takřka 800 miliónů korun, která měla státu, a tím občanům, pacientům, vzniknout kvůli privatizaci letecké záchranné služby, to už je skutečně velmi silná káva. Je zcela jasné a v podstatě nezpochybnitelné, že stát je schopen zajistit leteckou záchrannou službu mnohem levněji. Už jen proto, že jeho cílem není a nemá být, na rozdíl od soukromé firmy, zisk. Na tahu jsou nyní orgány činné v trestním řízení a soudy. Věřím, že dospějí k rozuzlení. Obávám se ale, že tím příběh nekončí. Kostlivců ve skříni vlády Mirka Topolánka je patrně víc, než si dovedeme představit. Pokud skutečně bude počet případů týkajících se Topolánkovy vlády nadále narůstat, budeme mít před sebou nejen problém trestněprávní, ale i politický. Pachuť, která zůstane, může definitivně otrávit atmosféru v zemi. Proto se domnívám, že za takové situace je na místě zvažovat i ustavení vyšetřovací komise poslanecké sněmovny k činnosti Topolánkovy vlády. Odhalení politického pozadí a mechanismů fungování této vlády by mohlo mít očistný i preventivní důsledek pro celou českou politiku. Jen nesmí Nečas své kostlivce zamykat do skříní.